Na ostrovech mexických pirátů v Karibském moři

Poněkud větší omšelá bárka, hrdě označovaná jako linkový přepravní parník, spojující mexické pobřeží Yucatanu s ostrovem Isla Mujeres, měla toho dne ráno, kdy jsme se rozhodli vyplout na někdejší ostrovy pirátů, opravdu pestrý náklad. Domorodé Indiány se širokými slaměnými klobouky, kteří převáželi na trh kozy, vepříky a slepice, a jejich snědé ženy v krojích s košíky a nůšemi, držícími za ruce zvědavé okaté děti. A k tomu všemu se na malou loď musí ještě vejít množství beden s banány, ananasy a kokosovými ořechy pro ostrovní obchody, takže se nám zdá, že se tahle stará kocábka musí každou chvíli převrátit. ale průzračné modravé moře je dnes naštěstí klidné, takže po necelé půlhodině plavby se před námi objevuje nízký břeh s palmami a nad jejich korunami se tyčí do výše štíhlý bílý a růžový maják.

Přirážíme k přístavnímu molu ostrova, který býval svého času jednou z hlavních základen zdejších pirátů. Než se hlavní obživou zdejších obyvatel definitivně stalo rybářství a turistika. Jakou jinou obživu také hledat v moderní době na nevelkém, protáhlém ostrově, který podle domorodců má tvar dravé ryby barracudy o délce něco přes dvacet kilometrů a šířce pár stovek metrů? Ale zato má několik skutečně skvostných pláží se zlatavým pískem a klidnými zátokami, nad kterými šustí ve větru listí palem a kvetou barevné ibišky. Jak brzy zjišťujeme, dá se hlavní město ostrova Isla Mujeres, umístěné v jeho západní části, v samém "ocasu barracudy", projít za pár desítek minut. Největší kavárny, restaurace a obchody se suvenýry jsou přímo u nábřeží na hlavní ulici, v těch postranních je snad ještě pár hospůdek s typickými mexickými jídly. A také několik půjčoven jízdních kol, které jsou nejobvyklejším a také nejlevnějším dopravním prostředkem na tomto malém ostrově. Využíváme ho i my a za chvíli už šlapeme do pedálů bicyklů.

Před námi se otevírá písečná poušť ostrovního vnitrozemí s několika slanými jezírky, obrostlými nízkými opunciemi. Jedeme po solidní, ale pořádně rozpálené asfaltové silnici, která prochází ostrovem jako páteř ryby a na které nás horký vzduch ofukuje jako fén. Ze silnice odbočují kamenité cesty, a tak se dáváme zlákat jednou z nich a zajíždíme na Paraise Beach - Rajskou pláž, která skutečně odpovídá svému jménu. Kokosové palmy, jemný zlatavý písek a teplá průzračná voda, ve které se odráží modré nebe. A přístřešek u kterého snědý mexický kluk nabízí kokosový ořech z něhož mačetou odsekne špičku, abyste pak mohli brčkem sát lahodnou šťávu. Zastávky využíváme ke koupání a potápění, protože tady rozhodně není u korálových ostrůvků nouze o barevné ryby Karibského moře. U mola zřídili domorodci dokonce jakési otevřené akvárium přehrazením části zátoky sítěmi a teď tady mexičtí kluci plavou mezi žraloky a krmí je rybami. Lákají mě, abych si také zalaškoval s velkým žralokem, prý je "vegetarián", ale raději s díky odmítám.

Čeká nás totiž jiná zajímavost - pirátská hacienda zdejšího vůdce námořních lupičů. Otrlý mořský vlk a otrokář Marečeaga Mundaca si spolu se svými společníky vybudoval počátkem 19. století opevněnou vesnici s přepychovou haciendou, odkud piráti podnikali své výnosné loupežné výpravy do Karibského moře. Dodnes se vypráví legendy o jejich pokladech, které prý tady někde zakopali. Pevnost vzala dávno za své, zbylo z ní jen pár zřícených zdí, ale zachovala se alespoň hlavní budova kapitánovy haciendy. Teď máme možnost prolézt opuštěný patrový dům s pěknou terasou, obklopený palmami, ve kterém prý čekávala na návrat starého piráta jeho mladá krásná žena. Mundaca prý provozoval své pirátské řemeslo až do 76 let, kdy byl nakonec zabit v jakési námořní bitvě.

Východní část ostrova je hornatější, šlapeme usilovně do pedálů a dostáváme se až ke "hlavě ryby", kde se dodnes zachoval starý mayský maják a zbytky chrámu, zasvěceného bohu Ix-Chelovi. Od kamenného chrámu nad vysokým příkrým břehem, o jehož skály se tříští rozbouřené moře, se vracíme zpět a navštěvujeme klidnou zátoku v rezervaci Garrafón, která je pro své korálové útesy vyhledávanou potápěči. Koupání ve zdejší teplé průzračné vodě s palmami, ibišky a kaktusy na terasovitých skalách tím nejhezčím zakončením prohlídky tohoto nevelkého, ale pozoruhodného ostrova dávných pirátů.

Druhého dne jsme už brzy ráno na molu, abychom nepropásli loď, která má podle informací domorodců odplouvat na neobydlený ostrov Contoy, který leží asi 30 km na sever od Isla Mujeres a je přírodní rezervací s chráněnými mořskými ptáky, želvami a drobnými zvířaty. Přístaviště je už plné zájemců, ale nakonec se nám přece jen daří dostat se na poslední člun. Je to nevelká laminátová pramice s přívěsným motorem a plátěnou stříškou proti slunci pro šest cestujících. Jejím kapitánem je šestnáctiletý kluk, který obhospodařuje neposlušný motor a kormidlo, zatímco jeho o dva roky mladší pomocník připravuje udice k lovu barracud, abychom později měli co k obědu. Plavba je to vcelku malebná a trochu i dobrodružná. Pramice poskakuje na vlnách a občas dopadá na jejich hřebeny s pořádnými údery, nabírá vodu a příčná prasklina na jejím dně, kterou zřejmě po poslední plavbě nestihli opravit, se pěkně rozšiřuje. Raději nemyslím na to, co by se stalo, kdyby se naše kocábka rozlomila, protože teplá voda Karibského moře se hemží žraloky a hlavně dravými barracudami. Jsou tu také ale delfíni a občas se mihnou kolem naší loďky i štíhlá stříbřitá těla létajících ryb. A pak se konečně objevuje na obzoru nízký ostrov, zarostlý keři a palmami, který už je několik let neobydlený a mexická vláda ho vyhlásila přírodní chráněnou rezervací "Ostrov Contoy".

Kapitán vypíná motor a dává nám čas na potápění u blízkého korálového útesu. Když po půlhodině pozorování korálových ryb vylézáme na palubu, ukazují oba mexičtí kluci hrdě úlovek - tři půlmetrové barracudy. Čerstvě ulovené ryby obohatí náš jídelníček při pobytu na ostrově. Ten zatím pomalu obeplouváme kolem břehů. Ostrov Contoy má také protáhlý tvar o rozloze pouhých pěti kilometrů a délce necelé dva. Kdysi býval také základnou zdejších pirátů, později rybářů a nakonec přírodovědců, kteří tady založili dokonce malé muzeum. Jejich opuštěná základna tady dodnes chátrá a prohánějí se v ní velcí ještěři - iguany, zatímco bohatý porost ostrova, keře a palmy, jsou rájem pelikánů, kormoránů a plameňáků. Když procházíme stezkami, prosekanými ve křoví, ze kterého občas zasyčí hadi, poletují nám nad hlavami vyplašení papoušci a pelikáni a nad opuštěnými zlatavými plážemi se vznášejí hejna racků. Vylézám na věž starého majáku, ze kterého se dá přehlednout celý ostrov, zarostlý zelení a vůbec nemusím přivírat oči, abych si vybavil Robinsona z mých dětských let. Sem by se určitě hodil. A zatímco jsme prolézali ostrov, opekli naši průvodci na ohni čerstvé barracudy, a tak se vyhladovělí pouštíme do pořádných řízků z ryb s tortillami - mexickými chlebovými plackami. Právě tady blízko přístaviště je nejkrásnější písečná pláž ostrova, kam prý chodí klást svá vejce mořské želvy, ale my dnes nemáme štěstí. Nacházíme jen jejich stopy, které vypadají jako stopy malých pásových traktorů. A tak se alespoň ještě jednou proplaveme v teplé průzračné vodě, než se začne stmívat a budeme muset odplout. Táboření a nocování na ostrově Contoy je vládními úřady přísně zakázáno. Velebíme je za to, protože asi jen tak se dá uchovat jeden z "posledních rájů". Neradi se vzdalujeme, když se ostrov s námi loučí křikem terejů, vznášejících se na modré obloze nad palmami stejně, jako kdysi za dob dávných mexických pirátů.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava