Mys Girolata, Porto a rezervace Scandola

"Kde najít nešťastnější místo, nepřístupnější, něco tak holého, na všech stranách orvaného, jako je tato skála bez nejmenších zdrojů, kde najít hrozivěji se ježící hrboly a výčnělky pod zhoubnou oblohou." Takto nelichotivě se vyjadřoval o Korsice už v prvním století našeho letopočtu Seneca. Žil zde osm let ve vyhnanství a ostrov mu zřejmě nijak nepřirostl k srdci. Ale i později se našlo dost zlých jazyků, kteří tvrdili, že Korsika nedala světu nic jiného než kaštany, kozí sýr, vojáky a úředníky pro francouzskou byrokracii a pak také Napoleona.

Napoleon ovšem o svém rodišti jednou prohlásil: "Korsiku bych poznal kdykoli i se zavřenýma očima podle její vůně..." A měl pravdu. Tu všudypřítomnou nahořklou vůni tvoří jakási směs výparů moře a drsné kamenité země. Nejvíce k ní ale přispívá především omamná vůně porostů stále zelených křovin pozoruhodného rostlinného společenstva. Pro tyto souvislé středomořské porosty rozlévající se od moře k horám vznikl právě zde na Korsice obecný název makchie - podle místního jména jednoho z nejrozšířenějších keřů, "mucchio" neboli cistus. Záplava listů, květů a plodů silně pryskyřičných křovin tvoří na většině míst ostrova zcela neprostupnou, ale nádherně vonící "džungli" plnou myrty, levandule, tymiánu, jalovce, vavřínu, vřesovce i cesmíny a mnoha dodnes neurčených druhů rostlin.

Není divu, že pro Korsiku měl slabost Napoleon, ale i jinak to nejsou ani zdaleka jen samé hanlivé výroky, kterými byl tento třetí největší a nejméně lidnatý ostrov v západním středomoří častován. Záleží na úhlu pohledu. Daleko častěji je Korsika nazývána ostrovem krásy nebo také "malý ráj". Staří Řekové ji například nazývali Kallisté neboli nejkrásnější. Horou v moři nazval asi nejvýstižněji Korsiku spisovatel Guy de Maupassant. Vždyť horské masivy tyčící se ve středu a na západě ostrova dosahují velehorských výšek a při pohledu od moře skutečně připomínají jednu ohromnou rozeklanou horu. Tento ostrov široký jen 85 km a dlouhý 183 kilometrů poskytuje tolik zajímavostí a přírodních krás jako málokterý jiný. Barevná paleta písečných pláží na východě, velehory se zasněženými vrcholky na západě, lesy, háje a sady, bystřiny i vodopády, to vše zarámováno do modrých odstínů moře a oblohy. Jenže taková je Korsika v létě. To se sem přihrnou na dva měsíce turisté a tichý ostrov ožije bouřlivým přívalem návštěvníků. S příchodem podzimu všechno utichne a ostrov se vrací ke své nostalgii.

Nejvzácnější partie ostrova jsou na západě. Tvoří přírodní park, kterému vévodí rezervace Scandola. Podivné tvary skal vyrůstajících přímo z moře mají zvláštní barevné odstíny a světlo tu vyčaruje v každém počasí jakousi snovou atmosféru navozující dojem divadelních kulis postavených pro dávná vášnivá dramata.

Tato místa vděčí za svůj vznik sopečné činnosti, která ale proběhla ve velice vzdálené minulosti - asi před 250 miliony let. A tak se na tvarech skalisek podepsal také mořský příliv, vlny, déšť a vítr. V rozervaných skalních útvarech a tichých zátočinách nacházejí útočiště tisíce mořských racků, stovky kormoránů a mořských orlů.

Rezervace Scandola je téměř netknuta člověkem. Je to hlavně tím, jak je nepřístupná. Rozeklaná skaliska tvoří pro její obyvatele přirozenou ochranu a jen některé části rezervace lze navštívit po absolvování dlouhého pěšího pochodu.

Jednodušší je ovšem přístup z moře. Několikrát denně vyplouvá z Porta speciální vyhlídková loď, která vás přenese nejen mezi útesy v rezervaci, ale z které si speciálním skleněným dnem můžete prohlédnout i něco ze života pod mořskou hladinou. Je to ráj pro potápěče. Čluny zde smí jezdit rychlostí nejvýše šest kilometrů a překážkou k ideálnímu potápění může být jen častý mistrál. Ten dovede mírumilovné a klidné zátoky během chvilky proměnit v nebezpečné pasti. Jsou zde ovšem místa, kam nesmíte s kyslíkovým přístrojem a tak i pohled dnem vyhlídkové lodi vám dá nahlédnout do říše mořských rostlin a korálů, zahlédnout lze delfína, medúzy i chobotnice, kraby, korýše ryby a kdovíco ještě. Rezervace Scandola, to je nejen 919 hektarů pevniny, ale také 1000 hektarů pěnícího se moře.

V jednom ze zálivů leží malá vesnička Girolata s typickou janovskou věží na návrší při vstupu do přístavu. Místní krajině dominuje pevnost, ale rostlinné říši tu vedle miniaturních alměnek jednoznačně vládnou pichlavé opuncie. Nespatříte tu jediný automobil. Přístup sem je možný jedině po moři anebo pěšky přes pobřežní útesy. Pevnost byla postavena Janovany a traduje se, že právě zde generál Andrea Doria věznil pověstného korzára Dragutu.

To naše loď ale již vyplouvá na zpáteční cestu. Už z dálky je vidět Porto s další janovskou věží na pobřeží. Když Janované Korsiku vybojovali na Saracénech, vůbec neměli vyhráno. Místní obyvatelé se uchýlili do hor, do makchie, a vedli proti nim tvrdošíjnou, drobnou válku. Janovské strážní věže záhy lemovaly celé pobřeží a tvořily páteř obrany ostrova před nájezdy Saracénů, pirátů, ale chránily Janovany i před místními. Janované nakonec ostrov prodali Francouzům, ale z původních 150 věží jich dodnes stojí 91.

Silueta věže v malém přístavu Porto teď ukazuje směr naší plavby. Až k mořské pláži tu sahá jeden z největších eukalyptových hájů na Korsice a v zapadajícím slunci se zdá, že nemůže být romantičtějšího místa na Zemi. Vůbec se nechce věřit, že právě odtud pochází rčení, že Porto lze opustit pouze dvěma způsoby. Ve špatném stavu nebo mrtvý. Dnes už zde ovšem malárie nehrozí, a tak sem směřují všichni ti, kdo chtějí alespoň nahlédnout do překrásných zákoutí rezervace Scandola.

Základní informace:
Mys Porto, Girolata, rezervace Scandola a divoký, zcela rozervaný masiv žlutočervených skalisek Calanche byly zapsány na Seznam UNESCO v roce 1983.
Na Korsiku se dostanete buď letadlem nebo trajektem. Cenově nejvýhodnější trajekt jezdí z italského Livorna do korsického přístavu Bastia. Z Francie je trajektové spojení na Korsiku z přístavů Marseille, Nice a dalších.
Pro ty, kdo navštíví Korsiku bez auta, je dobrá zpráva, že místní půjčovny automobilů patří mezi nejlevnější v Evropě.