Muzeum Vasa

Když jsme před dvaceti léty jako účastníci Světového esperantského kongresu ve Stockholmu chtěli uvidět slavný koráb Vasa, zjistili jsme, že nám devizový příděl na takový zážitek nestačí a jedinečnou podívanou jsme neradi oželeli. Nikdo z nás tehdy netušil, že dostaneme ještě jednou možnost se rozhodnout, a tak tentokrát jsme příležitost využili. Oželeli jsme 50 švédských korun za vstupné, neboť uskutečnění tak velkého a dlouholetého snu je mnohem cennější.

Nová betonová stavba nahradila od léta 1990 někdejší provizorní plechový přístřešek, kde také probíhaly záchranné konzervační práce. Po vstoupení do budovy nového muzea, které bylo speciálně vybudováno kolem již usazené lodi při západním břehu ostrova Djurgarden, východně od centrálního královského ostrova Gamla Stan, neuvidíte zprvu téměř nic. Mohutná stavba dokonale brání přístupu vnějšího světla, možná aby bránila dalšímu tmavnutí exponátů, možná aby zabránila turistům v pořízení kvalitních fotografií.

Vasa, nejstarší restaurovaná a přístupná válečná loď světa byla a je i dnes nesmírně krásný koráb, který dal počátkem sedmnáctého století ve firmě Henrika Hybertssona postavit švédský král Gustav II. Adolf jako chloubu a reprezentaci námořní síly svého království. Těžko již dnes zjistíme, zda to byla jeho vznešenost, nabubřelost a pýcha, nebo nevalná úroveň projektantů a stavitelů, proč byla Vasa sice krásná, ale technicky nedokonalá. Když se po svém slavnostním pokřtění roku 1628 odrazila od břehu, první větší vlny způsobily posuny děl po palubách a loď šla po pár stovkách metrů plavby téměř v centru Stockholmu u ostrova Beckholmen ke dnu. Za celou tou nádherou, snad i několika členy posádky se fakticky i obrazně zavřela voda, která nad záležitostí poklidně žbluňkala bezmála tři a půl století.

Až v polovině padesátých let se švédský historik Anders Franzen začal tématem zabývat a zpracovávat podklady. Postupně inicioval podmořský průzkum a po nalezení pozůstatků plavidla roku 1961 i jejich vyzdvižení a restaurování. Je třeba vyslovit údiv a poděkování všem, kdo dokázali projekt realizovat a zpřístupnit veřejnosti tak unikátní dílo námořního stavitelství. Vždyť jen vyzdvižení takového kolosu je určitě mimořádně náročný úkol, a ještě mnohem obtížnější bylo jistě chemické ošetření materiálu. Aby se dřevo na vzduchu nerozpadlo a nenahraditelné hodnoty nebyly zničeny, byl materiál souběžně s odvodňováním napouštěn kozervanty. Díky nalezení vhodné technologie u problému, který byl v takovém rozsahu řešen poprvé, navíc bez možnosti opravy případné chyby, dnes můžeme prohlížet masívní trup lodi vyzdobený desítkami sklápěcích střílen, obdivovat hrdou příď i úžasnou záď plavidla zdobenou velkou dřevořezbou švédského národního erbu neseného lvy.

V přilehlých expozicích v sedmi patrech odpovídajících výšce korábu může návštěvník konfrontovat své představy vytvořené nejčastěji podle historických filmů s reáliemi, které ukrývaly útroby lodi. Že tu můžete vidět mohutné zdobené hlavně palubních děl i další zbraně, navíjecí stroje, dokonce i zbytky lan a kotvy, to divák pravděpodobně očekává. Je však k neuvěření, že 333 let vydržely v temném uvěznění i předměty denní potřeby námořníků jako dřevěné, kovové i keramické nádobí, mince, dýmky a stolní hry, dokonce i části oblečení a obutí. Představa, kterou si můžete vytvořit či poopravit je velmi působivá.

Během cestování po Skandinávii se námořnímu tématu nevyhnete. Celá řada měst má kromě hradů a pevností i námořní muzea, kde s pravým suchozemským nadšením budete prohlížet elegantní plachetnice, ponuré stísněné ponorky, modely lodí a ze skleněného tunelu i svět ticha kolem vraku na mořském dně. Impozantní dojem, jakým na vás určitě zapůsobí Vasamuseet, ten se ovšem s jinými muzei nedá srovnat.

Květa a Jaromír Polákovi
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice