Je Litva zajímavá země pro turistu?

Litva je současně starou i mladou zemí. Starou proto, protože její státnosti je již 700 let a název země existuje prokazatelně již bezmála tisíc let. Mladá proto, protože její znovuzrození trvá letos teprve 10 let. Svým uspořádáním je Litva parlamentní republika, státním jazykem je litevština, hlavním náboženstvím je římskokatolické, nehledě na to, že oficiálně tu existuje devět dalších. Pro mnohé je velký objev existence samostatné, nezávislé Litvy, pojďme se seznámit s touto zajímavou zemí.

Litva je svou rozlohou jen malý kousíček naší planety nacházející se na jihovýchodním pobřeží Baltského moře v povodí řeky Nemanus (Němen). Často bývá proto nazývána v minulosti Němanským krajem a díky výskytu jantaru, také krajem jantarovým.

Plocha země je 65,3 tis. km² a v Evropě tak zaujímá 18. místo, žije tu 3,7 mil. obyvatel, to je 28. místo. Mezi asi 200 zeměmi světa se Litva velikostí i počtem obyvatel nachází na počátku druhé stovky.

Země se dělí na deset krajů, 44 okresů a 12 statutárních měst. Je tu 107 měst a 21 500 vesnic všech velikostí.

Na severu hraničí s Lotyšskem, na východě a jihovýchodě s Běloruskem, na jihozápadě s Polskem, západě s Ruskem (Kaliningradskou oblastí). Na jejím území, 26 km od Vilniusu, se nachází geometrický střed Evropy a střed země leží u Dotnuvy.

Nerostné bohatství jako ropu, plyn, uhlí nemá, nemá ani staré antické stavby, zato má mnoho staveb a architektonických památníků pozdějších dob. Známé jsou gotické stavby ve Vilniusu (kostel sv. Anny), Trakajský hrad, Kaunasu (kostel Vitautase), barokní, klasicistní.

Litva je bohatá na lesy, nádherné vlnící se vodní toky, čistá průzračná jezera a překrásnou krajinu. Nevyskytují se tu žádné přírodní katastrofy, je to země zeleně, mírného podnebí, ve kterém žijí dobrosrdeční a pohostinní lidé, kteří ve své dlouhé historii mnohokrát museli bojovat za svou svobodu.

Poprvé se v historii objevuje jméno Litva v roce 1009, i když tu předkové Litevců žili již mnohem dříve. Předpokládá se, že sem přišli od jihovýchodu asi před 3 800 lety. Jiné hypotézy dokladují, že to mohlo být ještě dříve a to v době, kdy zde ustoupil ledovec. Litevci a jejich předkové žili v místech od dnešního ústí řeky Visly až téměř k Moskvě a od Pinských bažin až po dnešní Estonsko. Představovali jednu část indoevropských jazykových skupin.

Pozdější osud prapůvodních obyvatel se odvíjel porůznu, pouze však Litevcům se podařilo vytvořit mohutný a unikátní středověký stát, tzv. Veliké knížectví Litevské, prostírající se od Baltického po Černé moře, velikostí asi 9 300 km². Úspěšně se bránilo proti nájezdům křižáků a spolu s Poláky a i Čechy (Jan Žižka) porazilo u Grunvaldu (Žalgiris) jejich vojska v roce 1410. Největší slávy a síly dosáhlo za vlády Velikého knížete Vitautase, ale později se jeho síla zmenšovala. Úpadku čelili Litevci spojením s Polskem (1569), avšak konečnou likvidaci přineslo třetí dělení Polska (1795), kdy se Litva dostává pod nadvládu Ruska. Dochází k cílené rusifikaci a samotné slovo Litva se nesmělo používat. Ve druhé polovině 19. století byla i samotná litevská řeč a literatura nebo tisk úředně zakázána. Přesto se tisklo, ale za hranicemi. Takzvaní knihonoši, kteří přinášeli noviny, knihy ze zahraničí, byli pronásledováni, posíláni na Sibiř, vězněni. Ještě dnes jsou na mnoha místech k vidění památníky těmto knihonošům. Pokusy o protivenství byly carskou mocí nemilosrdně likvidovány.

Také dvacáté století bylo pro Litevce těžké, ale i dvakrát radostné. Jednak 16. února 1918 a 11. března 1990, krátce pak i v roce 1940. V tomto století ztratila Litva mnoho svých obyvatel, nejvíce však v době druhé světové války a po jejím skončení, asi jednu třetinu. Stěží asi najdeme v Evropě srovnatelnou zemi, aby za deset let (1944-1954 ) tak úporně bojovala proti sovětské nadvládě. Tyto oběti dnes připomínají Vrchy žalu a je jimi poseta celá zem. Na konci osmdesátých let podnítilo hnutí Sajudis zápas za osvobození, což se nakonec v důsledku známých okolností podařilo, tentokrát bez velkých obětí. Na povstání se podílel téměř celý národ, statisíce lidí. V paměti je ještě lidský řetěz, kdy lidé stáli a drželi se za ruce od Litvy až do Estonska na cestě zvané Via Baltica. (Vilnius - Tallin).

V Litvě nejsou vysoké hory, přesto je to země krásná. Vedle rovin tu jsou i kopcovité terény. V Žamajtiji dosahují vršky výšek přes 200 metrů. Nejvyšší vrchol Litvy leží na východě, na hranici s Běloruskem, Juzapine 293,6 m n. m. V zelené krajině je mnoho krásných, tu větších, tu menších jezer, krajina je přímo předurčena pro vodní sporty a cestovní ruch. Návštěvníci obdivují vedle krajiny i její život (divoká, volně žijící zvěř, lov ryb, sběr lesních plodů….). Je tu velké množství ptáků, čáp se stal národním symbolem.

Nejvíce navštěvovaným místem je doposud hlavní město Vilnius. Žije tu dnes asi 600 tisíc obyvatel, rozkládá se excentricky na východě země. Jeho poloha v současnosti je ovlivněna historickými událostmi. Ve skutečnosti byl Vilnius v minulosti v téměř centru země. Městem protéká druhá největší litevská řeka Něris a okolí tvoří nevysoké zalesněné kopce, kde jsou dnes četná sídliště (Antakalnys, Valakampjaj, Žjaleji, Ežarjaj aj.).

V samotném městě je velmi mnoho zajímavostí a památníků připomínajících historii. Je tu i celá řada kulturních zařízení. Jestliže pro Prahu a Čechy jsou symbolem Hradčany, pak pro Vilnius a Litvu to je věž Gedemina s vlající zástavou. Z tohoto vrcholku se otevírá velkolepý pohled na staré město s mnoha kostely, vlnící se řeku Něris i okolní sídliště. Snad nikdo z návštěvníků si nenechá ujít návštěvu starého města, které je jedno z největších ve střední Evropě. Dá se tu hodiny procházet křivolakými středověkými uličkami, nahlížet do obnovených krámků, obdivovat nově opravené budovy, které ještě před nedávnem byly mnohdy jen ruinami. Zajímavý je komplex Vilniuské univerzity (zal. 1579), vedle stojící prezidentský palác. Město je mnohonárodnostní, proto tu najdeme kostely a modlitebny řady církví, postavených v průběhu historie. Nezapomenutelné zážitky přináší návštěva například okouzlujícího Aušros vartai, gotického cihlového kostela sv. Anny, který chtěl Napoleon přemístit do Paříže, bazilika sv. Petra a Pavla a mnoho dalších.

Dalším zajímavým místem je nedaleko současného hlavního města stojící jedno z bývalých hlavních měst - Trakaj. Je to unikátní město s asi 7 000 obyvateli ležící na březích několika jezer. Největším je Galve s asi 20 ostrovy a na jednom z nich je i v Česku známý zámek ze 14. století. Dnes je zámek opraven a přístupný. Na nádvoří se konají časté kulturní podniky, kdy účinkující jsou také ze zahraničí. Nedaleko má svou usedlost i světoznámá baletka Maja Pliseckaja, která tu vede baletní školu. Městečko je známé i svými karaimskými obyvateli. Karaimové přišli ve středověku z oblasti Krymu a jejich domky jsou typické třemi okny do průčelí - jedno je určeno bohu, druhé Vitautasu a třetí sobě. Dnes je možné navštívit jejich restauraci a ochutnat tradiční jídla (kibinaj) nebo si prohlédnout jejich modlitebnu (kinesa) či etnografické muzeum.

Dalším zajímavým místem v Litvě je Kaunas. Dříve než se sem z hlavního města dostaneme po dálnici, projedeme podle vodní nádrže Kaunasské moře na řece Němen. Při jeho stavbě byla přenesena ze zátopové oblasti vesnice Rumšiškes, která je dnes velkým litevským skanzenem. Na 150 hektarech je ukázána prakticky celá Litva, její charakteristické národopisné oblasti. Kaunas je druhým největším městem. Žije tu asi 417 tisíc obyvatel. Za návštěvu stojí nejenom střed s Laisveskou alejí, ale také mnohé kostely, staré město, muzea. Zajímavé je například Muzeum čertů. Památná je i Alej hrdinů s památníkem Svobody, stěnou knihonošů. Neměli bychom zapomenout ani na muzeum významného kulturního činitele M. K. Čurlionise nebo zbytky starého hradu.

U Kaunasu se slévají Neman s Nerisem a právě cesta podle řeky Němen je nezapomenutelnou vzpomínkou na Litvu. Začít můžeme již od lázní Druskininkaj, kde se lze seznámit s životem místních obyvatel jižní Litvy, Dzuků. V lázních je mnoho léčebných domů, parky, kulturní zařízení. Dnes je toto, dříve mondénní, středisko zanedbáváno a nedoceněno. Místo je rodištěm velkého litevského skladatele a malíře počátku XX. století M. K. Čurlionisa.

Dalším místem na Němenu je Liškjava nebo Birštonas. Za Kaunasem je místo hlavně letní rekreace s historickými místy a zámky. Nalez-neme tu Lampedžaj, Kulautuvu, Kačerginu, zámky Raudondvarys, Raudone, Vitenaj, Vilkiju nebo město Jurbarkas nebo Smalininkaj. Velkým zážitkem je ústí Němenu do Němenského zálivu, ohrazeného Kurskou kosou. Místa na kose připomínají Saharu, jsou tu pískové duny, přesypy. Pobýval tu také Alexandr von Humboldt, kterému místo učarovalo a známý je jeho výrok "…jestli nechcete ztratit kouzelný pohled pro svou duši, je třeba tuto krajinu vidět stejně tak, jako třeba Itálii nebo Španělsko…" Na břehu stojí další zajímavé město - Klajpeda. Dnes je to velké průmyslové město, které v minulosti často strádalo. Naposledy v důsledku plánů na jeho přeměnu pouze jako námořní přístav.

Nedaleko od Klajpedy je další významné lázeňské město - Palanga. Leží u moře a nabízí své pláže nebo krásné sady a promenády.

Uvedené příklady ani zdaleka nevystihují vše, co je v Litvě možné vidět a navštívit. Země má obrovský potenciál pro rozvoj agroturistiky. Nepoškozené přírodní prostředí, nezatěžující klima. Rybolov u jezer, táboření, sběr lesních plodů, pěší turistika, jízda na loďičkách. Jižní Litva je proto jako stvořená pro turistické využití. Nedaleko od lázní Druskininkaj je park vytvořený ze soch "velikánů"XX. století. Dnes už bez obav tu můžete potkat několik Leninů nebo Stalina. Park svými sochami připomíná nedávnou minulost a zároveň varuje.

Nesmíme ani zapomenou na západní Litvu a její kraj Žamajtiji. Je tu Národní park se svým centrem Platjaljaj. Je zajímavé sledovat staré zvyklosti starých obyvatelů, jejich způsob života. Klid, krása krajiny, to vše osvěží každého návštěvníka. Dále k východu je město Šiauljaj, kde je posvátné místo Litevců. Hora křížů, Kalna križu. Je to místo, které není na velkém kopci, jak název slibuje. Je to jen nevelký kopeček, ale na něm je soustředěno na více než tři miliony křížů a křížků, které sem již za sovětské moci nosili lidé, aby dali na vědomí svůj vzdor proti ní. Nic nebyly platné snahy místo zlikvidovat, za krátkou dobu tu byly kříže znovu a ještě více. Dnes tu je i dar papeže Jana Pavla II., který místo také navštívil. Ze dřeva vyřezaná socha Krista obklopená obrovským množstvím malých křížků je již z dálky viditelná každému návštěvníkovi.

Také centrální Litva má pro turistu své kouzlo. Od Biržaj po Marjampole je úrodný kraj s řadou malých rázovitých vesniček a parků. Nově opravený zámek v Biržaj zve ke své návštěvě.

Tak jako celá Litva, i její jednotlivé části jsou krásné v jednotlivých ročních obdobích. jejich krásou je příroda, kulturní památky, krajina a lidé v ní. Doposud není šířeji známá cizincům, ale její známost stále roste. Dokládají to i rok od roku větší počty návštěvníků, kteří nejezdí už jenom do hlavního města, nebo jako tranzitní zemí. Do budoucna se dá předpokládat, že těch, kteří chtějí prožít klidnou dovolenou, ať s poznáním, nebo jen odpočinkem na jednom místě, bude přibývat. Rozhodnete-li se pro návštěvu Litvy, buďte vítáni.

Přeložil Ivan Farský. Pozn. překladatele: autor článku, Prof. Dr. Algirdas Stanajtis, je profesorem Vilniusské pedagogické univerzity, pracuje na katedře geografie její přírodovědecké fakulty.

Algirdas Stanajtis