Hadriánova zeď

Pro Čechy, nepříliš zvyklé římským památkám, je velmi zajímavým zážitkem. Táhne se v délce 117 km mezi Irským mořem na západě a Severním mořem na východě, resp. mezi městy Carlisle a Newcastle-upon-Avon. Byla vybudována za pouhé čtyři roky v letech 120 až 124 našeho letopočtu.

Stavbu začal Aulus Platorius Nepos, který byl legátem císaře Hadriána. Jejím účelem byla ochrana římské provincie před nájezdy skotských kmenů.

V Hadriánově zdi bylo zřízeno několik pevností a bran. V pevnostech byla umístěna posádka, která prý čítala na 10000 mužů, tedy přibližně na 10 metrů obranného valu 1 muž! Jednou z největších a nejzachovalejších, která byla posléze přeměněna v mohutně navštěvovanou expozici, je Housestead u obce Chollerford, na jižním okraji Northumberland National Park.

Dříve, myšleno ve středověku, byla tato lokalita skutečně v pustině a zbytkům pevnosti hrozil zánik. Pozemky byly v majetku jakéhosi rodu Armstrongů, od nichž koupil rozsáhlé polnosti s širším okolím místa někdejší římské pevnosti Thomas Gibson za pouhých 58 liber šterlinků. Počátky vědeckého bádání a archeologických vykopávek sahají do počátku 19.století. První, kdo se jimi zabýval, byl John Hodgson kolem roku 1810, kolem roku 1850 zde bádal Henry Mac Langhlan a na přelomu století Frank Simpson ze známé Durnham University. Od konce století tu působil Rbert C. Bosanquet. V té době byly však výzkumy už nikoli záležitostí jedinců a soukromých badatelů, ale vědeckých i dalších společností, například Northumberlandského archeologického výboru nebo Společnosti starožitností z Newcastlu. Výzkumy pokračovaly v nejnovější době: v osmdesátých letech zde pracovali profesoři J.P.Gillam a C.M.Daniels z university v Newcastlu se svými studenty.

Toto a mnoho dalších zajímavostí, byť převážně ve formě zpracovaných písemných a obrazových materiálů a rekonstrukcí než exponátů, se dovíte v malém, pěkně instalovaném muzeu v sousedství odkrytých a konzervovaných základů pevnosti Housestead, v bývalé selské usedlosti, jejíž zdi mohly pamatovat rod Armstrongů. Dovíme se tu také, že bronzová plastika hlavy císaře Hadriána, který vládl Římu v letech 117 až 138 našeho letopočtu, byla vylovena v nové době z Temže na území Londýna a je uložena ve slavném londýnském Britském muzeu.

Císař Hadrián a jeho podřízení věnovali budování tohoto severního ochranného valu mnoho pozornosti. Dílo bylo technicky důmyslné a náročné. Prostor mezi dvěma stěnami o výšce 4 až 6 metrů, postavenými souběžně vedle sebe z kamenných kvádrů, byl vysypán zeminou. Val měl tak tloušťku 3 až 4 metry. Dnes je konzervována ve značné délce zpravidla jedna z kamenných stěn, na výšku maximálně 1,8 m. I tak je dojem z valu, po němž se lze procházet, impozantní.

Pevnost Housestead, v římských dobách zvaná Borcovicium nebo také Vercovicium, měla posádku asi 1000 mužů. Pro takové vojenské město muselo být pro trvalý pobyt vybudováno příslušné zázemí, které bylo skutečně velkolepé: ubytovny důstojníků a mužstva, velitelsví, lázně, nemocnice, sklady i dílny. Vlastní vojenská pevnost byla opevněna a uzavřena 4 branami. Na jejím jižním okraji, vně těchto bran, byla pak civilní římská osada, v níž kvetlo řemeslo a obchod. Ložnice mužstva měly po pouhých 8 lůžkách, což skýtalo vojákům dosti pohodlí. Kromě lázní měli na svou dobu i perfektně vybavená sociální zařízení.

V minulosti ovšem nechybělo mnoho, aby z této kuriózní památky nezůstalo nic. Zeď totiž sloužila jako kamenolom a v polovině 18. století z ní vlastně byla postavena souběžná silnice z Carlisle do Newcastlu. Některé fragmenty římských staveb se dostaly dokonce do církevních, křesťanských staveb. V místním kostele v Chollertonu je křtitelnice bývalou součástí římského oltáře a ve stejném kostele jsou původní římské sloupy i s hlavicemi.

Majestátní duch starých časů tu na člověka dýchne v jakémkoliv čase. Ale řinčení římských zbraní si přece jen těžko představit. A tak nás ovládne klid a mír zvlněné, málo osídlené krajiny vůkol.
 

Adolf Patera
Zeměpisné sdružení