Sir Arthur Evans a mínojský Knossós

Je poledne a slunce pálí víc, nežli je zdrávo. Od rána se touláme areálem archeologických vykopávek starobylého města Knossósu na Krétě. Jsem plný dojmů a zážitků z prolézání všech možných míst jež spatřily světlo světa po mnoha staletích pohřbených pod vrstvami popele a trosek. Některé z nich se tyčí v udivující kráse, jakoby sem ani nepatřily. Ovšemže sem patří, ale je to rekonstrukce částí sloupů a sálů z betonu a nalezeného původního stavebního materiálu.

Působí vskutku majestátně a člověk si lépe představí tu nádheru, kterou se hlavní palác krále Mínoa, po němž je celá objevená civilizace pojmenována mínojská kultura, nepochybně pyšnil. Část odborníků i prostých milovníků historie má k takto restaurovaným - vlastně znovu postaveným památkám značné výhrady. To je jistě pravda, ale na druhé straně pro návštěvníky je jistě atraktivnější vidět zčásti postavené paláce, než nekonečné hromady trosek a sutin. Nakonec na Krétě nejsou v této činnosti sami. Například izraelská přímořská Caesarie je toho dokladem. I tam se vesele rekonstruuje už několik let a výsledky stojí určitě za pozornost.

Hned za hlavním vchodem v oploceném archeologickém areálu stojí pomník muži, který se nesmírně zasloužil o odhalení a poznání nové, neznámé civilizace, tzv. mínojské kultury na Krétě a o objevení Knossósu. Byl to Angličan sir Arthur Evans. Narodil se roku 1851 v rodině vědce a geologa, sběratele památek z doby kamenné. Toto prostředí jistě ovlivnilo mladého Evanse, vystudoval historii na oxfordské univerzitě. Kromě historie jeho další láskou bylo cestování, zejména do neklidných zemí Balkánu. Učarovala mu tam příroda, bohatá směsice kulturních prvků a zejména lidé. V té době to bylo jistě nadmíru nebezpečné a dobrodružné. Aktivně se angažoval za práva porobených národů. To vedlo i k několikerému jeho zatčení Turky a Rakušany. Rakušané jej nakonec v roce 1881 deportovali a vyhostili z oblasti dalmatského Dubrovníku, který byl tehdy v jejich držení.

V roce 1878 navštívil výstavu památek z Tróje, kterou uspořádal v Londýně Heinrich Schliemann. V roce 1883 podnikl společně s manželkou cestu do Řecka a setkali se s manželi Schliemannovými. Po dlouhých hodinách společných diskusí a prohlídek nalezených předmětů ale i návštěvy Mykén, Tíryntu, začala v něm klíčit touha k poznávání podstatně starobylejšího světa, nežli bylo antické Řecko. V roce 1884 se stal správcem muzea v Oxfordské univerzitě. Přestože pozvedl muzeum na špičkovou úroveň, měl stále dost času na cestování a výzkumy doma i v zahraničí, v Řecku, na Kypru, Sicílii i na černomořském pobřeží.

Až v březnu roku 1894 přicestoval Evans poprvé na Krétu a vstoupil tak na půdu, jež se stala do konce jeho dlouhého života vědeckým osudem. Společně se sirem Johnem Myresem procestoval ostrov velmi důkladně a sbíral originální pečetidla se zvláštními značkami a obrazci. Zahloubal se do studia nálezů, historie krétské kultury, objevil krétské písmo na fragmentech tzv. diktejských tabulek. V roce 1895 koupil pozemek nad říčkou Kairatos u vesnice Makritichos, asi 5 kilometrú od Iraklia, kde ležel údajně Diův hrob. Pozemek o jehož koupi před několika léty marně usiloval Heinrich Schliemann. A hned první výkopy ukázaly, že je na prahu velkých objevů. Během krátké doby vykopal téměř čtyři tisíce popsaných hliněných tabulek a stovky dalších předmětů a fragmentů. Objevil celkem tři druhy starobylého do té doby naprosto neznámého písma a překvapení následovala dál. Objevil novou neznámou kulturu ze 3. a 2. tisíciletí před naším letopočtem. Navíc kopal přesně na místě, kde se kdysi nacházel proslulý rozlehlý labyrint, palác krále Mínoa. Celý svůj další život zasvětil studiu a bádání, vytváření teorií o mínojské civilizaci i restaurování některých částí královského paláce. Jeho fantastický objev způsobil velký zájem o Krétu a její starobylou kulturu i o její náhlý zánik. Dalších archeologických vykopávek se ujali badatelé z Francie, Itálie a samozřejmě i z Řecka. Výzkumy zde i po celém ostrově, probíhají do dnešních dnů a budou probíhat zcela určitě ještě velmi dlouho. Kolem paláce leží totiž z největší části ještě nevykopané mínojské město Knossós, které údajně mělo snad až 100 000 obyvatel. Dále jsou to zbytky několika vil a Malého paláce.

Sir Arthur Evans zemřel v roce 1941 ve věku devadesáti let. Právem je řazen mezi velikány světové archeologie.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice