Hlavní stránka

Jižní Korea 2 - země dávných legend a nádherné přírody

(23.06.2002)

V Soulu zažíváme první a také naštěstí jedinou nepříjemnou příhodu naší cesty. Protože se nám nedaří najít ve spletitých uličkách malý "yongwan" (levný hotel) Emerald, kde jsme si zajistili předem noclehy, bereme si taxi - a vykutálený a dosti nebezpečně vyhlížející muž nás veze přes naše protesty kamsi za město. Chová se neurvale, ale nakonec se nám přece téměř násilím podaří přinutit ho, aby nás odvezl tam, kde nás naložil. Pak s pomocí ochotných Korejců nacházíme náš hotýlek. Také tady spíme na rohožích. I v těch nejlevnějších hotelích je čisto, tekoucí teplá voda, na chodbách automaty s tekoucí chlazenou pitnou vodou zdarma i s papírovými pohárky.

Hlavní město nás příjemně překvapuje naprostou čistotou ulic i zapadlých uliček, nikde žádní pobudové či žebráci, lidé se chovají vlídně. Soul má hustou a dobře fungující síť podzemní dráhy, jezdí tu autobusy i trolejbusy. A tak během krátká doby si můžeme bez problémů prohlédnout ty nejzajímavější památky. Nejvýznamnější z nich je palác korejských králů Kyonbokkung vybudovaný v roce 1392 za vlády dynastie Čoson. V jeho areálu bylo původně 500 budov, mnohé z nich byly zničeny při japonské invazi do Koreje roku 1592 a rekonstruovány až koncem 19. století. Postupně prohlížíme celý obrovský areál, kde už nedaleko za obrovskou vstupní branou s malovanými podstřešními trámy, kterou hlídají kamenní lvi, nacházíme sochy Buddhy a několikastupňové kamenné pagody. A pak kolem jezera s barevným dřevěným pavilonem nad vodou, přicházíme ke kamennému mostu z 15. století, který také hlídá několik bájných zvířat. Za ním už je obrovské hlavní nádvoří s největší budovou pavilonu v celé Jižní Koreji - trůnním palácem korejských králů s krásně malovaným stropem a trůnem krále Kojonga.

A co ještě je v Soulu k vidění? Nedaleký palác Čangdokkung s nádhernými zahradami, královské hroby Čongmyo, kde leží králové dynastie Čoson (1392 - 1910), menší palác Toksugung. A pak čtyři brány, které se dodnes zachovaly z mohutného opevnění Soulu. Jižní brána Namdaemum ze 14. století, východní Tongdaenun - ty jsou největší a mají dvojité střechy s rohy typicky zdviženými vzhůru. Samozřejmě, kdo se dostane do Soulu, měl by navštívit "Soul Toer" v Namsan parku. Je to moderní vyhlídková a televizní věž na zalesněném pahorku, vysokém 240 m, a z její terasy je nádherná vyhlídka na město a okolí hory a řeku Han, protékající Soulem. Věž má výšku 483 m. Pahorek byl ve středověku centrem obrany města a dosud se zachovaly části hradeb s kamennými lampami na ohně, které varovaly před nepřítelem. Na pahorek se dá vyjet lanovkou.

Soul je pro nás základnou, odkud se vydáváme na další cesty po Jižní Koreji, hlavně autobusy, protože ty jsou zde nejlevnějším, a přitom pohodlnými a spolehlivými dopravními prostředky. Tímto způsobem, byť poněkud detektivním, protože vypátrat místa odjezdů a čas není vždy jednoduché, se dostáváme například na ostrov Kanghwando u pobřeží severozápadně od hlavního města, kde navštěvujeme na jihu zbytky staré pevnosti a buddhistický klášter Čondungsa s mnoha nádherně malovanými pavilóny a se sochami Buddhy a dalších světců uvnitř, s podstřešními trámy, vyřezanými do podoby draků. Po klášteře nás doprovází mladý buddhistický mnich v šedém hábitu, chová se k nám přívětivě a na závěr mi dokonce daruje knihu o dějinách staré Koreje v angličtině.

Další naše cesta, zase autobusem, vede do centra Jižní Koreje, asi 150 km na jih od Soulu, kde v horách Národního parku Songisan leží velký komplex buddhistického kláštera Popchusa. Jedeme tam přes město Čondžu, po cestě máme příležitost pozorovat krajinu rýžových polí a plantáží léčivého ženšenu pod stříškami proti pálícímu slunci, později řeky v údolích a zalesněné hory. Po zhruba 3,5 hodinách jízdy se dostáváme konečně do horské osady Songni - dong, kde si v místní restauraci dáváme k obědu mořské řasy s kvašeným zelím "kimiči" a jakousi ostrou omáčkou, vše po korejsku v mnoha miskách.

Po pár kilometrech nás pak vítá chrám Popchusava v krásném zalesněném horském údolí, jedno z největších poutních míst v Koreji. Pochází z roku 553 z doby království Silla, v 16. století za japonské invaze byl zničen a obnoven r. 1624. Je proslulý tím, že na jeho nádvoří se nachází nejvyšší bronzová socha stojícího Buddhy na světě, vysoká 33 metrů a o váze 160 tun, která byla zhotovena roku 1990. Bez jakýchkoli omezení si můžeme prohlédnout všechny pamětihodnosti a pavilóny, dokonce i sochu Buddhy z ryzího zlata, mohu fotografovat i filmovat malované sochy strážců kláštera, velký ocelový kotel na polévku pro tři tisíce středověkých mnichů, pagody a chrám s pěti střechami i mnichy při bohoslužbách, při nichž se tluče na dřevěné bubínky a pálí vonné tyčinky.

Dalším zajímavým místem, kam se vydáváme tentokrát vlakem je starobylé město Suwon, ležící asi 50 km na jih od Soulu v hornaté krajině. V 18. století se korejský král Kongjo pokusil udělat ho hlavním městem. Bylo proto obehnáno hradbami, které se, spolu s malebně zastřešenou městskou bránou, zachovaly skoro v původní podobě dodnes. Po jeho prohlídce odjíždíme neuvěřitelně přeplněným autobusem do skanzenu korejské vesnice. Cesta, při které doslova stojíme na jedné noze, trvá asi hodinu. Už v bráně nás vítá dívka v tradičním barevném kroji - a pak můžeme celý zbytek dne procházet "živý" skanzen s  domy ze všech částí Korejské republiky, prolézat vesnické statky, ohmatat nářadí, zapřáhnout se do mlýna na mletí rýžové mouky, posedět s učitelem konfuciánské školy a pozorovat vesnické kováře, kteří vyrábějí tradiční srpy, motyčky na rýži a další nářadí. Vše se také hned prodává. A pak si konečně také mohu nafilmovat na dvoře jednoho statku tradiční "vesnickou svatbu" s mnoha starobylými obyčeji, kdy po obřadech svatebčané odnášejí za doprovodu bubnů nevěstu v krytých nosítkách a ženich se ji snaží dohnat na oslu. A nezapomenutelné tance kluků s dlouhými pentlemi na čepicích, všemožné a barvité podívané pro turisty, které chtějí v mozaice dát představu o životě vesničanů. Tak jako všude jinde za celou dobu pobytu, také tady vidíme jen Korejce, nikde žádná "bledá tvář západu", jakoby i teď byla Korea ta zakletá princezna pana Kanga, zakázaná země.

Jen trochu se nám poodhalila za tu krátkou dobu, kterou jsme měli na její poznání, ale i tak nás okouzlila natolik, že si umiňujeme jednou se sem vrátit, proniknout dál a hlouběji. Zatím jsme měli příležitost zajímavých a šokujících srovnání s dřívější návštěvou severu. Teď nás čeká ještě cesta do Panmundžomu, kde budeme krátce pobývat u amerických vojáků jako hosté OSN, navštívíme demilitarizační pásmo a octneme se pouhých 10 km od Kesongu, kde jsme byli v roce 1979 - ale o tom až někdy jindy.


 

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava

Další články z tohoto státu Další články tohoto autora

 
 DatumAutorPředmět
Aktivity
Geooblasti
UNESCO
Fotobanka
Průvodce
Ingema-TV
Počasí
Rešerše
iZone
Foto scan

Alpy
Altaj
Kavkaz

Kurzy Potřebujete zjistit kurz exotické měny? Toto tlačítko vám s tím pomůže.
 
Ockovani Chystáte se do exotické země? Zjistěte si zde, zda byste se neměli nechat naočkovat!
 
RoutePlanner Jedete na dovolenou autem? Nechte si navrhnout nejlepší cestu!
 
Letiste Musíte nebo chcete letět letadlem? Pak se vám třeba budou hodit tyto informace!
 
Autori Zajímá vás kdo píše články na Ingemě? Představení alespoň některých autorů najdete zde.

 

Na našem serveru funguje elektronický obchod, takže máte možnost nakupovat fotografie z fotobanky online. Bližší informace naleznete zde.
 


1999-2015©Ppress
veškeré texty, fotografie, obrázky, mapy apod. jsou chráněny autorskými právy jednotlivých autorů a vydavatelství Ppress.
Je výslovně zakázáno jejich jakékoli šíření, publikování či dokonce prodej za úplatu.
Info: Ppress