Lund

Katedrála postavená z kamenných kvádrů je už tak dlouho bičována deštěm a sněhem severských bouří, že úplně zčernala. První kamenný chrám v Lundu dal vybudovat už v roce 1080 dánský král Svatý Knut. Když se ale v roce 1103 město stalo sídlem arcibiskupa, usoudil arcibiskup Asker, že starý chrám už není dostatečně důstojný pro jeho úřad, a pověřil stavitele Donatuse stavbou velké katedrály.

Hlavní oltář byl vysvěcen již roku 1123, ale celý kostel mohl arcibiskup Eskil posvětit až v roce 1145. Stavitel Donatus byl celý nešťastný z neustálého protahování stavby, a tak podle pověsti přijal nakonec nabídku obra Finna z germánského podsvětí, že stavbu kostela dokončí za jednu noc. Jako odměnu požadoval obr oko stavitele, které mělo v podsvětí sloužit jeho synovi za hračku. Z této kruté ceny se mohl Donatus vykoupit, jen kdyby do rána uhádl obrovo jméno.
I stalo se. Nad ránem, když už stavba končila, se Donatova situace zdála být beznadějná. Tu se pojednou z podzemí ozval dětský hlas: "Kdy už mi Finn donese to lidské oko, abych si mohl hrát?"

Stavitel zajásal. A když potom sdělil Finnovi jeho jméno, obr zkameněl a zkameněla i jeho žena a syn, kteří ho přišli hledat. Dodnes jsou "zkamenělé" postavy obrů vystavovány jako jedna z atrakcí krypty dómu.

Ohromná románská stavba nejstaršího metropolitního chrámu na severu Evropy vypadá mezi nízkými obytnými domy tak trochu jako z jiného světa. Uličky starého Lundu, nedaleká universita i barevné fasády nízkých domů svou pohodou kontrastují s kamennou strohostí katedrály, v níž mají lidskému rozměru nejblíže Horologium mirabile Lundense, což jsou staré umělecké hodiny nacházející se uvnitř chrámu vlevo od hlavních dveří. Od 14.století odpočítávají čas starobylému městu. Ve všední dny vždy v poledne - v neděli a svátky pak o hodinu později - se dají do pohybu postavy tří králů, přinášejících dary a poklony malému Ježíškovi za zpěvu In dulci jubilo.

Tóny tohoto středověkého chorálu nám zněly v uších ještě ve chvílích, kdy jsme ujížděli dál, ke Stockholmu.

Lumír Pecold