Hlavní stránka

Národními parky státu Utah

(19.05.2002)

Přijeli jsme do Utahu od kalifornského Údolí smrti přes Las Vegas a dostali jsme se nejdříve do národního parku Zion. Ve srovnání s jinými národními parky USA je to jeden z těch "menších": má rozlohu pouze 596 km čtverečních. Je tvořen druhohorními pískovci s převládajícími hnědočervenými a červenohnědými odstíny (příměs železa a manganu). Větší část území NP má ráz skalního města s monumentálními stěnami. Je tu více než 50 vodopádů. Nejnavštěvovanější částí je Zion Canyon, 14 km dlouhý kaňon vyhlodaný řekou Virgin. Prošli jsme jej celý - jen 3 km normálně, po úzkém břehu řeky, dalších 11 km bylo třeba se brodit přímo řečištěm... Kaňon je sevřen skalními stěnami až 600 m vysokými a dalšími až 400 metrů mocnými žlutavě zbarvenými sedimenty nad nimi. Dno kaňonu je kryto pestrou vegetací, kterou však lze fotografovat jen několik desítek minut denně, jinak je ve stálém stínu.

Pokračujeme ze Zionu směrem k východu - do jednoho z nejmalebnějších národních parků USA, do Bryce Canyon NP. Ten je ještě menší než Zion, má rozlohu 326 km2. Rozprostírá se v nadmořských výškách 2150-3000 m. Nejde ale o kaňon v pravém slova smyslu, nýbrž o obrovský amfiteátr labyrintů, věžovitých útvarů (zvaných hoodoo, tj. přinášejících smůlu), pilířů, říms, hradeb, mostů - a také tří skalních oken. Jde o území, které je opravdu přírodní zvláštností světového významu. Geologický podklad tvoří pískovce, prachovce a vápence s barvami od téměř bílé přes zlatožlutou, okrovou, rezivou až po červenohnědou. Převažující dřevinou na zbytcích náhorní plošiny i v soutěskách mezi svislými skalami je borovice těžká (Pinus ponderosa). Už samotné názvy na mnohakilometrových prohlídkových trasách lákají k návštěvě a atraktivním výhledům do hlavního amfiteátru, např. Vyhlídka pohádkové krajiny, Vyhlídka východu slunce, Vyhlídka západu slunce, Vyhlídka inspirace apod. Panoráma bizarních věží, které se z těchto a jiných vyhlídek naskýtá, je podle indiánských legend dílem boha Manitou, který takto nechával zkamenět lidi, kteří si to zasloužili. Pro fotografa tu platí, že každých několik minut se mění plastický pohled, díky posouvajícím se stínům hradeb a věží. Nejlépe je tu snad fotografovat ráno po východu slunce. Kdo tu krásu neviděl, těžko uvěří! A proč se kaňon jmenuje Bryceův? Je v tom kus amerického smyslu pro humor. Farmář Ebeneezer Bryce v okolí v minulém století pásl dobytek, pracně hledal a sháněl zbloudilé krávy po labyrintech a o celém tomto kraji s despektem prohlašoval, že je to "pekelné místo, dobré leda ke ztrácení krav".

Rozloha dalšího národního parku, který jsme navštívili - Capitol Reef NP - dosahuje 979 km2. Ráz území určuje zaříznuté, téměř vyschlé řečiště řeky Fremont River, obklopené skalnatou kaňonovitou krajinou. Hlavní kaňon je 300 až 425 metrů hluboký. Jde většinou o pískovce. Střídají se tu vrstvy barvy červenohnědé, žluté až oranžové, tyrkysově zelené, namodralé i černé - a nad nimi se zvedají bělostné skalní štíty. Je tu možno najít petroglyfy - primitivní kresby lidí a zvířat vyryté do skalních stěn, pocházející od Indiánů kmene Ute.

Pokračujeme dále k východu, do Canyonlands NP. Tento národní park, ač velký 1041 km2, v podstatě jen projíždíme. Míjíme tak jak známý Upheaval Dome (kráter o průměru 3 km, na vysvětlení jehož původu se geologové zatím neshodli), tak skalní bránu Mesa Arch, z níž je možný pohled do hloubky několika set metrů.

Konečně se dostáváme k nejvýchodněji položenému národnímu parku Utahu, k Arches NP. Jeho rozloha je malá (298 km2), zato přírodních krás je tu k vidění mnoho: jen fantastických skalních oken, mostů a bran je tu téměř 90. Jde o největší nahromadění útvarů tohoto druhu na světě. Ty také daly národnímu parku jeho jméno (česky Obloukový). Je tu i skalní oblouk s největším rozpětím na světě: Landscape Arch (88,6 m). Skalní okna, oblouky a brány vznikají erozní činností v nestejně tvrdých vrstvách pískovců. Pod tvrdými povrchovými vrstvami vznikají vodní erozí, mrazovým zvětráváním, chemickou korozí, větrnou erozí (unášenými pískovými zrny) v měkčích vrstvách pískovce trhliny, otvory a díry, které se stále zvětšují až se jednou prolomí. Viděli jsme všechna stadia tohoto procesu. Zahlédli jsme i několik viklanů, z nichž nejznámější je Balanced Rock o velikosti dvoupatrového domu.


 

Jiří Lazebníček
Zeměpisné sdružení

Další články z tohoto státu Další články tohoto autora

 
 DatumAutorPředmět
Aktivity
Geooblasti
UNESCO
Fotobanka
Průvodce
Ingema-TV
Počasí
Rešerše
iZone
Foto scan

Alpy
Altaj
Kavkaz

Kurzy Potřebujete zjistit kurz exotické měny? Toto tlačítko vám s tím pomůže.
 
Ockovani Chystáte se do exotické země? Zjistěte si zde, zda byste se neměli nechat naočkovat!
 
RoutePlanner Jedete na dovolenou autem? Nechte si navrhnout nejlepší cestu!
 
Letiste Musíte nebo chcete letět letadlem? Pak se vám třeba budou hodit tyto informace!
 
Autori Zajímá vás kdo píše články na Ingemě? Představení alespoň některých autorů najdete zde.

 

Na našem serveru funguje elektronický obchod, takže máte možnost nakupovat fotografie z fotobanky online. Bližší informace naleznete zde.
 


1999-2015©Ppress
veškeré texty, fotografie, obrázky, mapy apod. jsou chráněny autorskými právy jednotlivých autorů a vydavatelství Ppress.
Je výslovně zakázáno jejich jakékoli šíření, publikování či dokonce prodej za úplatu.
Info: Ppress