Volyň a Polesí

Volyň (ukrajinsky Волинь, polsky Wołyń; rusky Волынь. Volyň, starším názvem též Vladimiř nebo Ladoměř, latinsky pak Lodomeria) je označení pro historickou oblast na dnešní severozápadní Ukrajině. Leží mezi řekami Prypjať a Západní Buh, severně od Haliče a Podolí. Je jedním z prvních území osídlených Slovany.

S územím historické Volyně se dnes přibližně překrývají Volyňská a Rivnenská oblast, většina Žytomyrské oblasti a sever Ternopilské a Chmelnycké oblasti na Ukrajině. Celkem jde o území s rozlohou okolo 70 000 km² (o něco méně než ČR). Někdy k němu bývá počítána také malá část Polska (okolí města Chełm). Sever Volyně při hranicích s Belarusí se částečně překrývá s regionem Polesí (jejich hranice nejsou pevně určeny).

Povrch Volyně je převážně rovinatý až mírně zvlněný a z velké části zalesněný. Území se svažuje od jihu, kde se zvedají Kremenecké hory (407 m n. m.), k severním bažinatým oblastem podél řek Bugu, Pripjati a dolních toků řek Styr, Sluč a Horyň. Sever Volyně (resp. Polesí) je bohatý na jezera; největší z nich je Sviťaz ve skupině Šackých jezer.

Významnými městy jsou: oblastní Žytomyr (278 000 obyv.), Rovno (248 000), Luck (203 000) a dále zejména Novohrad-Volynskyj, Šepetivka, Kovel, Volodymyr-Volynskyj (Vladiměř), Dubno, Kremenec a další.

Mezi léty 1119 až 1349 byla Volyň významnou součásti Haličsko-volyňského knížectví (jednoho z nástupnických států Kyjevské Rusi). Po rozdělení Haličsko-volyňského knížectví v roce 1366 mezi Polské království a Velké knížectví litevské, připadla Volyň Litvě. Po uzavření Lublinské unie se stává součástí tzv. Republiky obou národů (1569-1791). Po trojím dělení Polska stala se Volyň součástí Ruského impéria, jehož součástí zůstala až do roku 1918.

Vlajka Volyně

Po I. světové válce připadla Západní Volyň obnovenému polskému státu (II Rzeczpospolita), který zde r. 1920 zřídil Volyňské vojvodství se sídlem v Lucku, zatímco Východní Volyň se stala součástí SSSR (Ukrajinské SSR). Ještě před II. světovou válkou, v rámci tzv. konečného řešení české otázky, se s okolím Volyně počítalo jako s destinací pro odsun Čechů z českého území. Dne 17. září 1939 vpadla do polské části Rudá armáda, roku 1941 pak vojska německých nacistů. Během II. světové války byla Volyň významným opěrným bodem Ukrajinské povstalecké armády; kromě osvobozeneckého boje však docházelo také k masakrům civilistů - Poláků a Židů, a to jak ze strany nacistů, tak ukrajinských nacionalistů. Po II. světové válce se celá Volyň stala součástí Sovětského svazu (1944-1991). Od roku 1991 je Volyň součástí samostatné Ukrajiny.

Znak Volyně

V rámci Ukrajiny představuje Volyň spíše venkovský region s bohatou historií, kulturou a folklórem, Dosud zde existuje česká, polská a běloruská národností menšina a komunita římských katolíků (Luck a Žytomyr jsou sídly diecézí). Na rozdíl od převážně řeckokatolické Haliče je Volyň výrazně pravoslavnou zemí; nachází se zde i jeden z nejvýznamnějších monastýrů na Ukrajině - Počajivská lávra.

Polesí (bělorusky Палессе/Palessje, ukrajinsky Полісся/Polissja, rusky Полесье/Polesje, polsky Polesie) je historický region nacházející se ve východní Evropě. Jeho hranice nejsou přesně vymezeny; většinou se k němu počítá jih Běloruska s Prypjaťskými bažinami, úzký pás severní Ukrajiny, velmi malá část východního Polska, případně i Brjanská oblast v Rusku. Protékají jím velké řeky Prypjať, Dněpr a Desna.

Jak už z názvy vyplývá, velká část Polesí je pokryta lesy a bažinami, proto zde není mnoho velkých měst. Nejvýznamnějšími jsou běloruský Brest, Pinsk, Mazyr a Homel, ukrajinský Černihov, Korosteň a Černobyl, případně ruský Brjansk.

Polesí bylo spolu se sousední Volyní jedním z prvních regionů, kde se usadili Slované (hlavně Drevjané). Patřilo postupně pod Kyjevskou Rus, Litevské velkoknížectví, od roku1569 do roku 1795 náleželo Polsku; poté bylo až do I. světové války celé ruské. V meziválečné době patřila západní část po Pinsk Polsku, východní pak Sovětskému svazu, který po roce 1945 získal i část západní. Od 60. do 80. let 20. století zde probíhaly necitlivé meliorace. V roce 1991 bylo Polesí rozděleno mezi nástupnické státy SSSR.

Polesí (zejména jeho běloruská část) je regionem nejhůře poznamenaným Černobylskou havárií v roce 1986.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení