Kostel plný zázraků v Santa Fe

Je brzy ráno, ale sluneční paprsky z modré oblohy nad Novým Mexikem začínají nepříjemně přihřívat a slibují pořádně parný den, jakých tady bývá většina v roce. Zatím ale není třeba vyhledávat stín pod podloubími starého města nebo uvnitř kostelů či muzeí. Využívám toho a obcházím historické centrum Santa Fe, které patří k nejstarším městům ve Spojených státech.

Jeho celý původní název je, přeloženo do češtiny "Královské město Svaté Víry Svatého Františka z Assisi". Bylo založeno už někdy kolem roku 1610 španělskými kolonizátory a mexickými Indiány, kteří vtiskli jeho stavbám - zejména misijním kostelům a klášterům - svůj svérázný kolorit. Indiáni převzali katolické náboženství a mohli si tak pod španělskou a později mexickou nadvládou zachovat svou svébytnou kulturu i obyčeje.

Tak jako všude jinde v Novém Mexiku není ani v hlavním městě Santa Fe, které má dnes už přes 70 tisíc obyvatel, žádným problémem domluvit se španělsky. Centrem starého města je nevelké náměstí s parkem, plným kvetoucích keřů a palem a samozřejmě s nezbytnou besídkou uprostřed, kde se konají o víkendech koncerty. Obklopují je typické paláce a domy ve španělsko indiánském stylu, stavěné většinou z nepálených cihel, omítnutých okrově zbarvenou hlínou.

Jedním z nich je například Muzeum moderního umění a hned naproti někdejší Palác španělského guvernéra. Je to přízemní šedivá a navenek nevýznamná budova, která je zajímavá snad jen tím, že pod jejím rozlehlým a stinným podloubím pořádají své trhy místní Indiáni. Prodávají tu hlavně jejich ženy své výrobky - náušnice, náramky a jiné drobné suvenýry. Dominantou starého centra města je katedrála nedaleko náměstí, ke které samozřejmě míří všichni turisté. 

Mým hlavním cílem je ale jeden z nejzajímavějších svatostánků v Santa Fe, který leží o několik ulic dál. Je podstatně menší, ale svým významem patří mezi přední a snad nejnavštěvovanější památky tohoto města. Je to Loretto Chapel - Loretánská kaple. Tento kostel byl postaven v 2. polovině 19. století na místě, které si vybraly loretské jeptišky z Kentucky, které hledaly v Novém Mexiku dobré a klidné místo pro své působení, k založení kláštera a šíření víry mezi domorodci. 

Pod vedením biskupa Lamy byl postaven klášter a později i škola pro řádové sestry. Pro kostel byl vybrán vzor, kterým se stala gotická kaple Sainte Chapelle v Paříži. Stavba kostela byla dokončena roku 1878 a stala se chloubou řádu i města - až na jednu zdánlivou maličkost - architekt zapomněl naplánovat do jinak nádherné budovy schodiště na kostelní kůr. A jak se zjistilo, dodatečná vestavba nebyla z prostorových důvodů možná. Co teď? 

Řádové sestry se nelekaly obtíží a nějakou dobu používaly k lezení na kůr žebřík, což bylo ale hodně nepohodlné a nebezpečné. A tak je napadlo modlit se k patronu tesařů, svatému Josefu, aby jim pomohl tu zapeklitou věc se schodištěm nějak vyřešit. I stalo se prý, že se zanedlouho objevil u bran kláštera prošedivělý muž na oslu s tesařským nářadím v torbě. Vyžádal si prý rozhovor s představenou kláštera matkou Magdalenou a brzy nato začal se stavbou. V krátké době prý dokončil svou práci a zmizel, aniž by požadoval nějakou mzdu, ba dokonce prý není jasné, kde vzal dříví, které ke konstrukci schodiště použil. 

Jisté je, že udivené jeptišky nalezly po jeho odchodu v kostele dřevěné unikátní točité vyřezávané schodiště, vyrobené bez použití jediného hřebíku. Podle mnohých prý byl tím podivuhodným a zázračným tesařem sám sv. Josef. Legenda o svatém schodišti sem dnes přitahuje množství poutníků a zvědavců ze širokého okolí i jiných částí Ameriky. 

Potkávám je u vchodu, kde nás vítá dřevěná socha sv. Josefa. A pak i uvnitř, kde, jak mi vypráví jeden z domorodců, brzy po odchodu tajemného stavitele schodiště vytryskl pramen léčivé vody. Tu si dnes můžete dokonce koupit v malých lahvičkách v obchodĕ se suvenýry přímo v kostele Loretto. Podle starších Američanů, které tam potkávám, zaručeně léčí mnohé neduhy - právě tak, jako množství pozitivní energie, kterou je kostel nabit. 

Prohlížím si dřevěné točité schodiště na kůr, ukázku mistrovské práce o 33 schodech bez centrální podpory. Jak tvrdí někteří novodobí výzkumníci, jeho tvůrcem prý mohl být původem francouzský tesař a řezbář Francois Jean Rochas. Ale ani pro tato tvrzení zatím nejsou dostatečné důkazy. A tak raději zůstávám u té romantičtější verze - u té staré báječné legendy, za kterou sem proudí do kostela zázraků ve starém Santa Fe poutníci a zvědavci z celého světa.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava