Kozí farma v údolí Pescadera

Sjíždíme serpentinami ze zalesněných kopců do údolí k farmám, kde se pasou menší stáda koní a černých krav a kde se slunce opírá ze všech sil do dřevěných bíle natřených stodol a domů farmářů. A pak nás cesta zavede do zalesněných kopců plných kalifornských borovic a omamně vonících eukalyptů. Jsme zhruba třicet kilometrů na jih od San Franciska, ale velkoměsto se svým ruchem jako by zmizelo už někdy dávno. A my se teď vracíme daleko v čase někam dob prvních osadníků panenskou krajinou pod pálícím sluncem a modrým nebem, na kterém se hrdě a klidně vznáší orel.

Míříme do městečka Pescadero, kam se dá dojet ze severu silnicí číslo 1 po břehu Tichého oceánu. Nebo, jak jsme volili my, po horské a lesní silnici od města San Jose. Po projetí krkolomných serpentin mezi lesy se před námi konečně objevuje údolí s pastvinami, ohraničenými kůlovými ploty, širší prašná silnice a opuncie u plotů několika dřevěných domů.

Banka a obchod v městečku Pescadero

Jsme v samotě San Fernando, která, jak hlásá nápis na bronzové desce u vjezdu, byla kdysi odpočinkovou stanicí pro kovboje a dostavníky. Ještě tu stojí nejstarší dřevěná budova stanice, která kromě nejnutnějšího občerstvení poskytovala i skromný nocleh. Je už dávno zavřená a jen její historická minulost a význam ji chrání před rozpadnutím. 

San Gregorio - stará stanice

Jen o kousek dál je tady pro novodobé poutníky o něco větší a výstavnější "Country Store", který nabízí nejnutnější občerstvení a rozsáhlý sortiment výrobků místních i vzdálenějších kalifornských firem. Nacházíme tady oděvy i kvalitní klobouky a stetsony pro farmáře, kožené výrobky místních řemeslníků, které jsou sice několikanásobně dražší, než podobné věci v dolarových obchodech San Franciska, pocházejících většinou z čínského dovozu. Mají ale jednu velkou výhodu - tradiční poctivou kvalitu spolu se zárukou, že se nerozpadnou po prvním či druhém použití. Právě pro tyto výrobky si sem jezdí zdaleka i mnozí znalci a turisté. 

San Gregorio

Po krátké zastávce míříme dál - naším cílem je totiž vyhlášená farma v údolí u osady Pescadero. 

Tady už se blížíme opět k mořskému břehu. Pacifik je odtud opravdu jen pár kilometrů. Jsme teď v širokém údolí, kterým protéká potok, směřující do moře. 

Koňská farma u Pescadera

Místo, chráněné před nepohodou a hlavně s dostatkem vody a zelených pastvin, zlákalo už v 19. století první osadníky. Přišli sem rybáři, pro které byla výhodná malá vzdálenost k moři, objevili se řemeslníci a farmáři. Na okraji údolí máme příležitost k prohlídce jedné z farem, kde chovají koně, které pronajímají návštěvníkům k projížďkám po okolních kopcích. Jen o něco dál nás už vítají první nízké dřevěné domy Pescadera, které jako by vypadlo z kovbojských filmů.

Nevelké městečko s několika desítkami obyvatel, rozložené kolem silnice v romantickém zeleném údolí s kopci kolem, se hlásí vyšší štíhlou věží dřevěného kostela a pokračuje na hlavní - a také jediné-ulici, stanicí šerifa s místním vězením a samozřejmě také zdejší bankou. Kromě ní je nejvýstavnějším domem městečka typický venkovský "Country Store", který je tentokrát obchodem i restaurací dohromady. 

Kozí farma Pescadero

My se ale vracíme zpět a míříme po boční silnici až na kraj údolí. Naším konečným cílem je kozí farma, ke které putují milovníci sýrů a vůbec zdravých a přírodních výrobků z blízkých i vzdálenějších míst severní a střední Kalifornie.

Kozí farma Pescadero

Zastavujeme před patrovou hlavní budovou farmy, která je zároveň také hlavní výrobnou a ve které začíná naše prohlídka . Návštěvníci si tady mohou ochutnat na dvě desítky různých druhů kozího sýra - od toho základního přes nejrůznější pochoutkové výrobky. A tak mám poprvé možnost ochutnat kozí sýr míchaný se sušenými brusinkami, meruňkami, borůvkami... A pak samozřejmě s nejrůznějším pálivým i sladkým kořením, kousky papriky, cibulí a také sýr s česnekem. Ty sýry nemají téměř vůbec typický kozí pach a jsou velmi lahodné. 

Kozí farma Pescadero

Samozřejmě se tu prodávají i další výrobky, jejichž základem je kozí mléko - mýdla, krémy na obličej, na ruce.Tady si hlavně přijdou na své ženy. Výrobky nejsou rozhodně nijak levné, ovšem jedná se o skutečně přírodní produkty, vyráběné skoro na koleně, není se tedy co divit. 

Kozí farma Pescadero

Farmář pan Heyes nám vypráví, jak se tady usadili s rodinou v roce 1982, kdy přišli do údolí Pescadera se šesti kozami a začali farmařit. Dnes mají přes 80 koz a několik lam a farmářství jim už poskytuje slušnou obživu. V poschodí obytné budovy mají navíc stylově zařízenou restauraci s jídelnou, kterou i pronajímají skupinám výletníků. Výdělky podle všeho investovali nejvíc do moderního zařízení a také do rozšíření pozemků. 

Kozí farma Pescadero

Vedle obytné budovy si mohu prohlédnout stáje s několika desítkami mečících obyvatelek - většinou alpských koz. A hned vedle moderní přístroje na dojení, automatický dopravník krmiva a také velké nádrže na mléko. 

Podle informací, které dostáváme, nadojí prý jedna koza denně i přes 4 litry mléka. Veškerou práci zajišťuje farmářova rodina s minimálním počtem zaměstnanců a romantika farmaření na zelených venkovských pastvinách je tady podložena tvrdou a usilovnou prací - dost často v horku a pod pořádně pálícím sluncem. Ale také výsledky a úspěchy, které uspokojují. 

Dá se tomu věřit, když pozorujeme spokojené návštěvníky, kteří si odnášejí chutné kozí sýry. A samozřejmě také vzpomínky na pěkné chvíle v údolí Pescadera. V tom zdánlivě zapadlém koutu Kalifornie, kde venkované ještě pořád žijí v souladu s přírodou a užívají s rozmyslem jejích darů.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava