Škodovkami po jiho-západní Anglii aneb jak zhubnout…

Skupina majitelů veteránů z klubu Skoda-Oldtimer IG se vypravila do jiho-západní Anglie, aby se během 10 dnů seznámila s pamětihodnostmi a krajinou Cornwallu. Účastníci pocházeli z Německa, Švýcarska a Česka.

Nejstarším vozem byl Laurin & Klement, otevřený tourer z roku 1925. Jeho majitel p. Sudeck jej pro tuto cestu vybral ze své sbírky 10 škodovek a zvlášť pečlivě připravil. 

Laurin & Klement z roku 1925

Další auta podle jejich stáří: limuzína two door typ 421 z r. 1934, zvaná "žabka" a také roadster Popular z roku 1937. Z poválečných aut se cesty zúčastnil Tudor kabriolet 1101 ročník 1949 a tři kabriolety Felicie (1959 - 1963)

Škodovky na startu cesty

Naše pouť jihozápadní Anglií a Cornwallem začala důkladnou prohlídkou města Bristol, jehož historické jádro bylo za války prakticky zničeno. Katedrála má normanské základy. Z této doby se zachovala ale jen kapitula a brána. Dnešní podoba je výsledkem pozdější rekonstrukce. Pozoruhodná je stejná výška všech tří lodí.

Katedrála v Bristolu

Němci útočili na zdejší letecký a automobilový průmysl a z města zbyla jen suť. Za zmínku tu stojí místní univerzita, která je umístněna ve stavbě připomínající spíše katedrálu a pak ještě pivní mile, což je ulice s historickými puby.

Budova univerzity, Bristol

Za městem je velkolepý zavěšený most přes hluboké údolí, kterým protéká řeka Avon. Most navrhl arch. Brunell, dostavěn byl v druhé polovině 19.století z řetězů po demolici jednoho londýnského mostu…V roce 1885 z něho skočila v sebevražedném úmyslu jedna nešťastná dívka, ale díky její široké, tuhé krinolíně pád přežila a dožila se pak 80 let! Dnes je most zajištěn sítěmi, potom co kolem roku 1970 z něj skočilo během 20ti let na 130 sebevrahů.  Za přejezd mostu se vybírá mýtné, jako skoro za všechno v Anglii…

Stoletý most nedaleko Bristolu

Cesta nás vedla z Bristolu do blízkého Bath za účelem návštěvy přes 2000 let starých římských lázní (Roman Bath) a sousedící katedrály (Bath Abbey). 

Roman Bath a sousedící katedrála Bath Abbey

Římské lázně jsou opravdovým klenotem. Jeho 24 metrů dlouhý bazén se zelenou, 46 stupňů Celsia teplou vodou, postranními koupelemi a perfektní naučnou prohlídkou celého komplexu, trvající ca. 2 hodiny, komentovanou walkmanem (v ceně vstupného). Roman Bath stojí za návštěvu na vzdor značně vysokého vstupného. 

Katedrála ve Wellsu

Další katedrálu a opevněný biskupský palác jsme navštívili ve Wellsu - ani široký vodní příkop kolem sídla biskupa nechyběl. Ve dvoře paláce sídlí a hraje místní (velmi konzervativní) kriketový klub. 

Kriketový klub

Členové, vesměs vyššího věku jsou oděni podle přísné etikety, výhradně v bílém včetně širokého klobouku, připomínajícího slavné časy, když jim ještě patřila Indie… Luxusní sídlo je z části zpřístupněno pro veřejnost. Samozřejmě ne zdarma!

Biskupský palác ve Wellsu

Pub ve Wellsu

Do Exeteru jsem se proplétali malebnou krajinou po silnicích třetí třídy (ale první jakosti). 

Na cestě

Město za války značně utrpělo a tak mnoho památek nezbylo. Katedrála  založená v r. 1112 je pastvou pro oči. Kostel má nejvíce oken v Evropě a jsou tu nesmírné historické poklady, věžní hodiny, starobylé varhany a 18 metrů vysoký dřevěný biskupský trůn z 13. století, který je nejstarší v Evropě. 

Katedrála v Exeteru

Tuny těžké hlavice v klenbě hlavní chrámové lodi lze prohlížet v zrcadlovém vozíku. Popisek stavby a její historie dostanete u vchodu i v češtině. Jinak se městským architektům podařilo skloubit moderní výstavbu se zbytky limes romanum a středověkými domy.

Prohlídka hlavic zrcadlem - katedrála v Exeteru

Astronomické hodiny

Románský kostel po 2. světové válce

Pub ze 14. století

Dále jsme jeli ke kanálu La Manche přes Exmouth a Twobridges, kde jsme přejížděli krásné, stařičké kamenné mosty. Starší (z obou mostů) je postaven z velkých kamenných desek.  Jen pár kilometrů dále jsou další dva mosty, z nichž nám ten starší sloužil jako podium pro naše veterány. 

Laurin & Klement na mostě

Škoda 421 Žabka

Kulaté kameny s centrálním otvorem se v místním jazyce (cornish) nazývají Men An Tol a mají prý magickou sílu.

Kameny Men An Tol

Projeli jsme Národním parkem Dark Moor, s jeho kopcovitými ale jednotvárnými a bájemi opředenými bažinami. V městečku Princetown se nachází obávaná starověká věznice, která byla mimochodem zase zaktivována a už je v ní 600 trestanců. 

Věznice Princetown

Místní kostel svorně vystavěli američtí a francouzští zajatci. Cílem této etapy bylo město Truro. Jeho katedrála je "vyšší než starší" - byla postavena před sto lety a je tak nejmladší katedrálou Anglie. Za zmínku stojí splavné kanály a zátoka, která vede z města až k moři, kde její ústí střeží dvě pevnosti: St.Mawes a tvrz Pendennis ve Falmouth.

Pevnost Pendennis Castle ve Falmouth

Z Truro jsme hvězdicovitě podnikali výlety našimi oldtimery o délce až 100 km, nebo lodí do městečka Falmouth se středověkou pevností Pendennis Castle, která úspěšně odolávala útokům po více než 400 let, naposledy za 2. světové války, kdy sehrála podpůrnou roli při vylodění spojenců.  Výstava dalekonosných kanónů ze všech epoch je toho svědkem.

Náš hostitel lord Coppeland

V zámeckých  Trelissick Gardens nás přijal sám Sir William Coppeland a ředitelka Národního Trustu. Trust spravuje majetky věnované zchudlými či bohatstvím unavenými aristokraty. Směli jsme projet soukromým parkem a postavit vozy na obdiv před hraběcí palác.

Škoda roadster

Tudor

St. Ives je přímořské, turistické městečko, pevně v rukou umělců, jejichž galerie jsou věhlasné. Pláž a přístav podléhá masivnímu odlivu a přílivu.

12 stupňů Celsia a Angličané jdou na pláž

Jednou z dalších atrakcí byla návštěva St. Michaels Mount. Ostrov s obydlenou pevností a hradem se nachází jen několik set metrů od břehu a je za odlivu pohodlně dosažitelný pěšky. Stejně jako jeho slavný jmenovec Mont St. Michel ve Francii, je za přílivu přístupný pouze lodí. S povolením kancléře Lorda Jamese St.Aubyna, majitele ostrova, jsme směli zajet na pláž a zaparkovat tam naše oldtimery, k radosti četných návštěvníků.

Nádvoří St. Michaels Mount

Strmé silnice severního pobřeží poloostrova nedělaly potíže svým stoupáním, ale hlavně sjezdy mezi 15 až 25 % prověřily letité brzdy…Vesničky Boscastle a Clovelly jsou středověké, malebné a stojí za námahu. Pohled na přírodní, chráněný přístav v Boscastle je nádherný - kamenné stavby se tam snoubí s divokou přírodou.

Boscastle

V Clovelly, které čítá pouze 200 stálých obyvatel, se dovídáme, že celá rybářská vesnice patří jednomu majiteli. Strmá hlavní a jediná přístupová cesta měří půl míle a převýšení je 200 yardů! Doprava ryb a nákupů se provozuje celoročně na saních, které lehce klouzají na cestách z oblázků. Za návštěvu vesnice se platí vstupné.

Přístav v Boscastle

Z Barnstaple jsme jeli směrem na východ přes Exmoor, což je další Národní přírodní rezervace. Projíždí jím parní dráha, která má konečnou v trhovém městě Minehaed, kde prodejní stánky lákají množství anglických turistů. Nám to připomínalo spíš vetešnictví.

S přílivem přibude 10 metrů vody

Blízký hrad Dunster šlechticů z Luttrellu byl poslední opravdovou atrakcí naší okružní jízdy. V perfektně zachovalém sídle bydlí stejný rod již 600 let! Mírné klima umožňuje podél hradeb pěstování citronů. Rodina Luttrell má  svou krásnou hrobku v místní katedrále. Procházku středověkou vesničkou, která je de facto obydlený skanzen, jsme ukončili v místním historickém pubu u sklenice anglického piva alu a těšili se na plzeňské…

Rybářský domek

Přesun do Bristolu jsme absolvovali podél břehu Atlantiku. Téměř 1000 mílí zdolala všechna naše auta nejen bez nehody ale i bez technické závady! Anglickou stravu jsme doplňovali z  "evropských" zdrojů a dávali přednost čínským, indickým a italským restauracím - fish and chips se nedá jíst každý den… Staré pořekadlo praví: "Kdo se chce dobře v Anglii najíst, tak má třikrát denně snídat". Něco pravdy na tom je, protože anglické snídaně jsou báječné a o ostatní stravě, kromě indické a čínské básník taktně mlčí.

Typický anglický dům

Během cesty jsme se setkali s velmi přátelským obdivem jinak značně odměřených Angličanů a na parkovištích se rádi s našimi auty fotografovali a vyptávali na technické podrobnosti. Angličané jsou mistři smalltalku a tak někdy "benzínem nasycený" rozhovor nechtěli ukončit.

Na silnicích a křižovatkách, většinou ve formě kruhových objezdů se k nám chovali řidiči velmi vstřícně, i když jsme několikrát zavinili pěkný zmatek a zácpu. Milým překvapením byl dopis, který jsme jednou nalezli za stíračem: "…lovely to see such beautiful cars. Thanks for coming and enjoy your trip. Best wishes".

G. W. Pollak
Zürich