Islandská sopka Eyjafjöll se probudila

Víte jaké bylo poslední přání islandského hospodářství? No přece rozptýlit svůj prach nad Evropou. Málo co charakterizuje současný Island tak jako tento žert, který koluje na internetu. Islandské hospodářství zasáhla krize velmi tvrdě a ostrov je také geologicky aktivním územím na rozhraní severoamerické a euroasijské litosférické desky. Ze 150 sopek, které se na tomto ostrově nacházejí je jich 26 činných. Většina povrchu je proto převážně tvořena sopečnými horninami.

Během noci na 21. března 2010 se na jihu Islandu probudila sopka Eyjafjöll. Erupce začala po několika týdnech silné seizmické „přípravy“. Z okolí sopky bylo proto evakuováno na osm set obyvatel. Okolí sopky je stejně jako u řady dalších islandských sopek pokryto ledovcem. Ten se jmenuje Eyjafjallajökull (ledovec ostrovních hor) a jeho tavením došlo ve druhé polovině dubna 2010 podobně jako v roce 1996 při výbuchu sopky Grímsvötn pod ledovcem Vatnajökull k povodni z rozpouštěného ledu. Proto byla silnice vedoucí jihem země na třech místech přerušena, aby nedošlo k její větší devastaci jako tomu bylo před téměř 14 lety.

Ukázalo se, že k erupci nedošlo na počátku přímo pod ledovcem, ale v průsmyku Fimmvörduháls mezi ledovci Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull. Erupce nebyla hodnocena jako mohutná, ale její intenzita zatím neklesá a mohla by pokračovat ještě celé týdny nebo měsíce.

Eyjafjallajökull v čase klidu

Odborníci na vulkanologii s obavami sledují, jak zareaguje blízká sopka Katla. Eyjafjöll totiž v předchozích 11 stoletích soptila celkem třikrát (v letech 920, 1612, v prosinci 1821 až lednu 1823). Ve všech případech pak následovaly mnohonásobně větší erupce Katly (v letech 920, 1612 a 1823). Mohlo by tedy jít o "předehru" následného výbuchu Katly a ta patří mezi nejnebezpečnější sopky na Islandu. Součástí téhož sopečného systému je i proslulá sopka Laki. Sopky Eyjafjöll, Katla, Eldgjá a Laki jsou součástí jediného rozsáhlého sopečného systému.

Laki dala jméno 25 kilometrů dlouhé řadě liniových sopek nazývaných Lakagígar, K ničivé erupci zde došlo 8. 6. 1783, kdy poté byla sopka aktivní osm měsíců a během té doby se uvolnilo až 15 km3 lávy a 400-500 miliónů tun sopečných plynů. „Díky“ její činnosti došlo k masivnímu úhynu zvířat a úmrtí přibližně pětiny obyvatel tehdejší populace Islandu. Velká část severní polokoule zaznamenala během následujících několika let citelné ochlazení, což vedlo k neúrodě a vzniku hladomoru nejen na Islandu, ale také ve velké části Evropy a dokonce až v Egyptě.

Sopka Laki dosahuje výšky 828 m n. m. a nachází se na jihozápad od největšího evropského ledovce Vatnajökull. V současnosti je oblast Lakagígar porostlá silnou vrstvou mechů a spadá do národního parku Skaftafell. 

Stratovulkán Eyjafjöll (1666 m n. m.) s kráterem o průměru přes 3 kilometry se nachází na 63° 38´ s. š. a 19° 36´ z. d. sto dvacet kilometrů jihovýchodně od Reykjavíku. Ledovec Eyjafjallajökull (někdy se tak říká i samotné sopce - viz nepřesné informace v médiích) má rozlohu 100 kilometrů čtverečných.

Zdroj jeho magmatu je ve velké hloubce. Z ní magma proniká až k zemské kůře. V minulých týdnech vystoupalo z hloubky asi deseti kilometrů, zůstalo pod zemským povrchem a z něho pak malou netěsností vytrysklo na povrch.

Kráter Katly (1512 m n. m.) měří v průměru 10-15 kilometrů, magmatický krb obsahuje odhadem 10 až 12 kilometrů krychlových magmatu. Ledovec Mýrdalsjökull nad sopkou má rozlohu 595 kilometrů čtverečných.

Velké erupce Katly v posledních několika staletích měly vždy dramatický průběh. Při erupci v roce 1755 rychle roztálo ohromné množství ledu a vznikl zničující bahnotok zvaný jökulhlaup s neuvěřitelným průtokem 200-400 tisíc kubíků za sekundu (průměrný průtok Amazonky, Nilu, Mississippi a Chang Jiangu je dohromady 290 tisíc kubíků za sekundu). Při poslední erupci v roce 1918 byl průtok „jen“ 100-150 tisíc kubíků za sekundu. Mohutná vrstva laharových uloženin prodloužila pobřeží na jihu Islandu o pět kilometrů (Lahar je velmi rychle tekoucí směs sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy a velkého množství vody).

Katla v minulosti soptila každých 40 až 80 let. Doloženo je 16 erupcí od roku 930. Po probuzení v roce 1955 se Katla začala znovu hlásit o slovo až v roce 1999. Seizmická aktivita se značně zvýšila v roce 2002. Vzhledem k tomu, že poslední velká erupce nastala téměř před sto lety, v roce 1918, je pravděpodobnost brzké erupce hodně velká.

V noci z 13. na 14. dubna 2010 se erupce sopky Eyjafjöll na Islandu přesunula do druhé fáze, když si magma prorazilo cestu k vrcholovému kráteru ukrytému pro ledovcem Eyjafjallajökull. Po řadě seizmických otřesů následovala výbušná erupce s mnohonásobně (asi 10-20 krát) větší silou, než jakou měly předchozí erupce v sedle Fimmvörduháls.

Erupce pod ledovcem, který je na Islandu pátý největší a má mocnost až 200 metrů, spustila jökulhlaup, což je islandský termín pro ničivou povodňovou vlnu vyvolanou náhlým rozpuštěním obrovského množství ledu.

V následujících dnech byla zastavena letecká doprava nad většinou Evropy. Sopečný popel je pro letadla velmi nebezpečný, jejich motory může vážně poškodit během několika málo minut (připeče se v motorech a ty se přehřejí a poté selžou). Vysoká koncentrace prachových částic v ovzduší navíc snižuje pilotům viditelnost.

Je velmi pravděpodobné, že erupce bude nadále pokračovat a popel se postupně rozptýlí po celé severní polokouli. Erupce zatím není tak velká, aby měla globální vliv. Vědci vesměs shodně tvrdí, že nelze odhadnout, jak dlouho aktivita sopky potrvá. Mohou to být dny, týdny i celé měsíce. Poznatky o minulých erupcích Eyjafjöllu jsou omezené, takže není z čeho vycházet. Tato současná erupce je součástí dlouhodobějšího dění, které začalo v roce 2009 v létě.

Pokud erupce v této lokalitě náhle ustane, je pravděpodobné, že bude pokračovat na jiném místě Islandu. Z nejlepší možné polohy v sedle mezi dvěma ledovci, kde není žádný led, se erupce v posledních dnech přesunula na nejhorší možné místo, kde je ledovcová čepička nejsilnější a kde je největší nebezpečí rozpadu ledovce a velké produkce popela.

Tak nám nic jiného nezbývá, než sledovat, co se bude v následujících dnech dít. Větru, dešti ani sopkám poručit opravdu neumíme a také není důvod (v nadsázce) Islanďanům odpustit jejich dluhy, aby svojí sopku "vypnuli". To nejde.
 

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení