Setkání drotárů a dráteníků

Každý červen se sejdou na okraji Žiliny v Budatínském zámku drotári a dráteníci z celého světa. Budatínský zámek se ale opravuje, a tak se setkání drátenických mistrů přestěhovalo mezi mohutné zdi hradu Strečno. Stále ovšem platí, že je to jediná taková akce svého druhu. Stejný primát si drží i Považské muzeum: je jediným muzeem specializovaným na drotárstvo a drátenictví na světě.

Severozápadní Slovensko bylo vždy krajem malebným, ale chudým. Malá políčka kolem horských dřevěnic a tvrdé klimatické podmínky byly příčinou, že se početné rodiny většinou nedokázaly uživit jen zemědělstvím, a tak obyvatelé hledali i jinou obživu. Jednou z mála možností, které se nabízely, byly výrobky z drátu.

Nedaleké Slezské hutě a železárny poskytovaly cenově dostupný materiál, ze kterého se dalo vyrábět množství věcí potřebných pro domácnost. Z drátu se vyráběly jednoduché misky, pasti na myši, drátem se opravovalo prasklé hliněné nádobí.

Slovenské drotárstvo vzniklo někdy před třemi sty roky. Z těch časů se našla v bytčanském archivu zmínka o jakémsi "Drotárikovi", a usuzuje se tedy, že v té době se už drotárstvo rozvíjelo. Německé prameny hovoří dokonce o drátenících ještě dříve, ale nedá se zjistit, odkud pocházeli - mluví se o obyvatelích z Uherska, Horního Uherska a podobně.

Drotárstvo samozřejmě prošlo několika fázemi - od té nejstarší řemeslné vandrovní se postupně rozšířilo do Evropy a později do celého světa. V 19. století dokonce vznikla nejdříve jakási manufakturní a později i tovární podoba drotárstva, ale paradoxně právě na Slovensku se žádná z těchto dílen nikdy neudržela.

Místní dráteníci vždy křižovali se svou krosnou Evropu a byli známí nejen zručností, ale také svým potulným životem. Do rodných vesnic se vraceli většinou, jen když bylo třeba pomoci sklidit úrodu ze skrovných políček.

Definitivní konec pro jejich romantický toulavý život znamenalo rozdělení světa po druhé světové válce. Evropa byla přehrazena neprostupnými hranicemi mezi západem a východem a socialismus neuznával volné živnosti a řemesla. Zdálo se, že jako vzpomínka na dráteníky už zbyly jen jejich výrobky a pár obrazů v muzeu. Po roce 1990 se ale najednou objevili noví dráteníci. Oprášili staré postupy a znova začali tvořit z drátu.

"Považské muzeum v Žilině jako jediné na světě organizuje každoročně setkání drátenických mistrů. Zúčastňují se ho drotári ze Slovenska, České republiky, Maďarska, Polska, Německa, Velké Británie, Spojených států amerických a samozřejmě i dalších zemí," říká s hrdostí o celé akci ředitel muzea PhDr. Marian Mrva.

Drátenické výrobky najdete v Budatínském zámku na okraji Žiliny vždy, ale jen v červnu máte šanci potkat na jednom místě desítky drátenických mistrů, jak převádějí své výrobky i umění. A přijíždějí rádi. Je to pro ně příležitost potkat se s kolegy, vyměnit si zkušenosti o tajích starého řemesla i pořídit pár špionážních fotografií zvláště povedených výtvorů.

Návštěvníci pak mají jedinečnou možnost nejen obdivovat, co všechno se dá vyrobit z obyčejného drátu, ale mohou si také na vlastní kůži vyzkoušet toto staré řemeslo. A dnes už to ani zdaleka není jen to tradiční oplétání prasklých hliněných džbánů a hrnců. Celá řada soudobých dráteníků si už staré postupy upravila anebo vymyslela své vlastní. Na setkání uvidíte, jak se z drátu vyrábějí plastiky, jinde zase třeba jak pavučina tenkých drátků ozdobí velikonoční vajíčka, nebo jak se dá vyrobit miska či pěkně postaru oplést ozdobný květináč.

Všichni dohromady tu mají skvělou příležitost nejen se vznášet na křídlech vlastní fantazie, ale také se dobře bavit ve společnosti šikovných lidí.

Lumír Pecold