Víte, kde je Schongau?

Asi nebudete vědět, protože je to malé městečko v horním Bavorsku na řece Lech v předhůří Alp (710mn.m.). Nevede tam žádná hlavní cesta, přesto je v okolí několik zajímavostí, např. kostel ve Wiesu (zápis UNESCO) nebo echelsbacherský most či Neu Schwanstein, Linderhof a další. V minulosti však zde také vedla římská cesta Via Claudia Augusta. Rovněž ve středověku to byl významný dopravní uzel a obchodní středisko.

Za připomenutí stojí cesta z  Verony přes Augsburg do Norimberka, která se tu křížila se solnou cestou z  Berchtesgadenské oblasti k  západu. Významné bylo i spojení od Středomoří k Baltu, tehdy tu vládli Welfové, pak Hohenstaufové a nakonec Wittelsbachové. Město mělo ve své středověké historii jak zářná období, tak i katastrofy jako byly požáry, mor nebo války. Vždy se však díky obchodu a významné poloze opět a opět vzpamatovalo a rozvíjelo. Svoji výhodnou polohu ztrácí až v době po objevení Ameriky, kdy se důležité obchodní cesty městu vyhýbají. To je možná i důvod toho, proč se městečko zachovalo ve své původní v jádru gotické podobě.

Domky u uličkách, původně gotické

V  19. století se prosazuje průmysl (papírny, textil, elektropřístroje, potravinářství - mléko, sýry a dřevozpracující průmysl) K tomu přispívá i školství od základní školy přes gymnázium a další střední školy po specializované učňovské školy.

Dnes je hlavním podnikem velká papírna a závod na zpracování dřeva. Staré město je významným turistickým lákadlem, kde se procházíme věky a noříme se do vzdálené minulosti….

Město má spřátelené kolegy v takových jako je Alsaský Colmar, italská Lucca nebo Sint Niklaas v  Belgii. Vydejme se společně na krátkou procházku po tomto skvostném městečku.

Radnice

Začít můžeme u současné radnice, stojící uprostřed starého města na vyvýšeném pahorku, který byl v minulosti obtékán řekou Lech a tím město dobře chránil. Radnice pochází z dvacátých let 20. století a trochu se vymyká okolní architektuře. Je zde infocentrum, kde obdržíte mapy a prospekty. 

Naše cesta povede kolem protějšího kostela Nanebevstoupení Panny Marie. Současná podoba pochází z půlky 18. století, kdy proběhla přestavba původní gotické stavby. Pozoruhodné je rokokové vnitřní vybavení. 

Interiér kostela

Pokračujeme přes Mariánské náměstí. Míjíme zdobenou mramorovou Mariánskou studnu a před námi vystupuje původně gotická stavba (1419 Ballenhaus), která měla několik funkcí. Jednak místo městské rady a hospoda, pak skladiště, později celá stavba byla radnicí (do 1902). Po levé straně studny stojí dnešní Finanční úřad, v  minulosti pokladna kláštera Rottenbuch. Vpravo před námi naproti Ballenhausu je někdejší "Stará radnice", dnes sloužící jako hudební škola. Původně měšťanský dům s  bohatou barokní výzdobou z  roku 1580. V  letech 1902 - 26 to byla radnice nebo i hostinec U hvězdy.

Ballenhaus na náměstí.

Vrátíme se trochu zpět a zahneme doleva Lví uličkou. Za nakouknutí stojí někdejší stará lékárna (1803-1976), před tím však pivovar U tří zajíců. Po odbočce doprava a pár krocích uvidíme před sebou napravo snad nejstarší městskou bránu (1699), kterou zdobí soška Panny Marie. Projdeme skrz a odbočíme cestičkou kolem zachovalých městských hradeb doleva. Mineme další bránu Policejní věž, nejvyšší v celých hradbách (17,25m). Sloužila také i jako krátkodobá vazební věznice. Dnes je odtud výhled na papírnu (Haindl) a okolní vrcholy v  předhůří Alp. Pokračujeme k  rohové věži, kde je i památník padlým a pohřešovaným ze tří válek. Vejdeme zpět skrz hradbu a odbočíme doprava. Po chvilce stojíme před barokním kostelem Svatého ducha z  počátku 18. století.

Mariánská brána

Kostel patřil ke karmelitánskému klášteru. Za prohlídku stojí kamenné oltáře a cenné varhany. Dnes slouží budovy kláštera jako domov důchodců. Pokračujeme dál a po pravé ruce uvidíme nejstarší části hradeb z  15. století, ještě z  doby před velkým požárem (1493) a věží. Projdeme dále uličkou tvořenou starými původními domky až na konec, kde odbočíme doleva. Vpravo je další z  hradebních věží a před námi kostel s vysokou štíhlou věží sv. Sebastiána (patron města). Okolo něho je městský hřbitov, kterému kostel slouží. První zmínky o hřbitově a kostelu jsou z  roku 1686.

Mincovna

Pak už je to jen pár kroků k Mincovně, která stojí u další z hradebních bran. Mincovna je datovaná do roku 1331 a sloužila také jako vězení. Současná podoba je z  roku 1750. Projdeme branou a dáme se podél městských hradeb doleva. Následně uvidíme pod sebou vpravo kostel (1690 postavený na místě dřívějšího dřevěného) Svatého kříže. Uvnitř je cenný románský oltářní stůl. Pak už jen stačí projít branou někdejšího hradu z 15. století, prohlédnout si balkony, ze kterých obránci střežili hradby. Dnes slouží některé budovy státní správě. Nakonec projdeme podél někdejšího kostela sv. Erasma, kde je nyní Městské muzeum s  cennými sbírkami starých mincí. Před tím od roku 1445 tu byl špitál Svatého ducha.

Cestou budeme míjet další zajímavé budovy a celé úzké uličky, připomínající nám někdejší slávu města a jeho bohatou historii. Prohlídka se dá stihnout tak za 1,5 hodiny, při podrobnější prohlídce i déle.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení